14 C 260/2023-32 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 716 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu [anonymizováno], byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, jeho vlastníkem nebo provozovatelem byl žalovaný a v období od [datum] do [datum] nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak nebylo pojištěno 156 dní. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen [příjmení]), ve výši 86 Kč denně, tedy celkem 13 416 Kč a dále na zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uvedl, že již žalobci uhradil částky ve výši 18 000 Kč a 13 000 Kč, přičemž mu bylo žalobcem sděleno, že další dluh již evidován není. Žalovaný se tak domnívá, že žaloba není důvodná. 3. Soud žalovaného vyzval, aby svá tvrzení konkretizoval a označil k jejich prokázání důkazní návrhy, zároveň jej soud poučil, že v případě nevyhovění výzvě se vystavuje nebezpečí neúspěchu ve věci pro neunesení břemene tvrzení či břemene důkazního (srov. usn. č.j. [číslo jednací]). Cit. výzva však zůstala ze strany žalovaného bez jakékoliv reakce. 4. K projednání věci soud nařídil jednání na den [datum]. Žalovaný se k jednání nedostavil a omluvu, jež byla žalovaným zaslána, měl soud za nedůvodnou, neboť nebyla doložena listinou prokazující důvodnost. Žalovaný soudu zaslal potvrzení o trvání pracovní neschopnosti, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný je v neschopnosti od [datum] a poslední potvrzení o jejím trvání bylo datováno [datum]. Žalovaný pak soudu nepředložil aktuálnější potvrzení ani poté, co byl soudem upozorněn na skutečnost, že na základě předložené listiny soud nemůže mít omluvu za důvodnou. Žalobce se k jednání taktéž nedostavil, byť svou neúčast řádně omluvil a o odročení jednání nežádal. 5. Při jednání soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem vozidla (zjištěno ze zjištěné údaje o vozidle a povinných osobách). Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku ze dne [datum] v níž požadovala zaplacení částky 13 416 Kč (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku ze dne [datum], včetně [anonymizována dvě slova]). Dále byla žalovanému odeslána upomínka ze dne [datum], ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 13 781 Kč (zjištěno z upomínky ze dne [datum]) a předžalobní upomínka ze dne [datum] (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 14. [číslo] včetně údajů o sledování zásilek). 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce tak, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem předmětného vozidla a v rozporu s § 1 odst. 2 Zákona nesplnil povinnost předmětné vozidlo pojistit, čímž vznikl žalobkyni nárok na zaplacení příspěvků podle § 4 odst. 1 Zákona. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona odeslala žalovanému výzvy k úhradě. Žalovaný v řízení neprokázal, že by příspěvky zaplatil, příp. měl sjednáno platné pojištění. Tvrzení žalovaného zůstala pouze ve zcela obecné rovině, a to i přes poučení ze strany soudu v písemné podobě, svou neúčastní u ústního jednání se pak žalovaný dobrovolně zřekl dobrodiní poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Jelikož tak žalovaný neunesl břemeno tvrzení ke své obraně, že příspěvek uhradil, soud žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni vedle příspěvku a nákladů ve výši podle § 4 odst. 3 až 5 Zákona a § 2 odst. 1 písm. g), písm. g), a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., rovněž příslušenství pohledávky tvořené úrokem z prodlení podle § 1970 o. z., neboť nesplacením peněžitého dluhu řádně a včas se žalovaný dostal do prodlení, a tím mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 716 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně. 8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.