67 C 93/2023-40 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se manželka domáhala rozvodu svého manželství, které bylo uzavřeno dne [datum]. U obou manželů se jednalo o manželství prvé, manželka je státní příslušnicí České republiky, manžel je občanem [země] a [anonymizováno] Poslední společné bydliště manželé měli na adrese [adresa manžela a manžela]. Za trvání manželství se dne [datum] narodil syn [anonymizováno], který má po rodičích [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] státní občanství. V návrhu manželka uvedla, že se manželé postupně začali rozcházet v názorech a představách o jejich společném soužití, v dnešní době se již nejsou schopni shodnout na zásadních otázkách týkajících se jejich společného života. Od října 2022 nežijí ve společné domácnosti, kterou po dohodě manželka s nezletilým synem opustila. Manželství neplní svou funkci, v současné době je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a není naděje na obnovení manželského soužití. Manžel se k návrhu o rozvod manželství připojil, vyslovil s ním souhlas. Vzhledem k tomu, že manžel je státní příslušník [země] a [anonymizováno], soud se primárně zabýval otázkou své pravomoci danou věc projednat a rozhodnout a dále otázkou rozhodného práva. Pravomoc českého soudu v dané věci se opírá o ustanovení článku 3 písm.a) odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, když manželé měli poslední společné bydliště na území České republiky a oba zde nadále bydlí. Rozhodným právem je ve smyslu § 50 odst. 1 ve spojení s § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, český právní řád. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána ustanovením § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, když poslední společné bydliště manželé měli v obvodu zdejšího soudu. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] po předchozí čtyřleté známosti z citové náklonnosti, u obou manželů se jednalo o manželství prvé, manželka je českou státní příslušnicí, manžel je státním příslušníkem [země] a [anonymizováno]. Za trvání manželství se narodil dne [datum] syn [anonymizováno]. Manželství účastníci hodnotili jako spokojené asi rok po jeho uzavření, do doby narození syna v [anonymizováno] [rok], následně si přestávali rozumět a začali se odcizovat pro jejich rozdílné názory a představy o společném soužití. Ačkoliv se manželé snažili manželství zachránit, jejich odlišné představy přetrvávaly, citové odcizování se prohlubovalo a vyústilo po dohodě v odchod manželky se synem ze společné domácnosti v říjnu roku 2022. Od uvedené doby manželé žijí odděleně, do budoucna vyloučili obnovení manželského soužití, naopak manželka v mezidobí navázala známost k jinému muži, se kterým sdílí společnou domácnost (oddací list účastníků a jejich nesporná tvrzení). Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (který nabyl právní moci dne [datum]) schválil opatrovnický soud dohodu rodičů o úpravě poměrů k nezletilému [příjmení], narozenému [datum] pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství jeho rodičů tak, že nezletilý byl svěřen do péče matky a otec se zavázal přispívat na jeho výživu částkou 8 000 Kč měsíčně (citovaný rozsudek). Vzhledem k tomu, že manželé soudu předložili notářský zápis ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], nebyly splněny podmínky pro tzv. nesporný rozvod ve smyslu § 757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když se nejedná o dohodu o úpravě majetkových poměrů, jakož i práv a povinností společného bydlení manželů pro dobu po rozvodu. Soud byl za této situace povinen zjišťovat příčiny rozvratu manželství. Podle ustanovení § 755 odst. 1 o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, případně vedou, rodinnou domácnost s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že manželské soužití účastníků je v daném případě hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze již očekávat jeho obnovení, což ostatně oba manželé potvrdili. Manželé rovněž neměli zájem o přerušení řízení a jejich účastnickými výpověďmi bylo prokázáno, že rozvrat jejich manželství je trvalý. Jak již výše uvedeno, vzhledem k předloženému notářskému zápisu soud zjišťoval příčiny rozvratu manželství v souladu s § 756 o. z. a poté, co zohlednil shodu příčin rozvratu manželství mezi účastníky, uzavřel, že příčina rozvratu manželství spočívá v citovém odcizení manželů a v jejich rozdílném náhledu na manželské a rodinné společenství. Ze shora uvedených důvodů soud manželství účastníků ve smyslu § 755 odst. 1 o. z. rozvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle kterého nemá žádný z účastníků ve statusových věcech manželských a partnerských právo na náhradu nákladů řízení.