98 C 145/2023-24 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manželka návrhem ze dne [datum] se domáhala rozvodu manželství. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a z manželství se narodily dvě, nyní zletilé děti. Současně uvedla, že účastníci spolu více než 10let intimně nežijí a 3 roky nevedou rodinnou domácnost, jejich vzájemný vztah má tak nízkou úroveň, že rozvod je jediným řešením, protože jejich manželství neplní žádnou funkci a není naděje na nápravu. 2. Manžel se k návrhu na rozvod připojil, když uvedl, že od roku [rok] jejich manželství neplnilo svou funkci, a to poté co se manželka seznámila se [jméno] [příjmení], tak v [anonymizováno] [rok] převedla na manžela všechny platby ohledně společného domu a odstěhovala se, sice se v [anonymizováno] [rok] vrátila, ale v [anonymizováno] [rok] zase odešla, v [anonymizováno] [rok] se na krátkou dobu situace opakovala, ovšem s tím rozdílem, že od [anonymizováno] [rok] se nikdy nevrátila a žije s [jméno] [příjmení]. Nakonec manžel pojmenoval příčinu rozvratu jako rozdílné názory na fungování rodiny a jejích neustálých odchodech a návratech k jinému muži. 3. Soud posoudil věc jako rozvod sporný, proto soud poučil manželku o povinnosti tvrdit příčiny rozvratu manželství (§ 118a o.s.ř., § 101 odst. 1 o.s.ř., (ÚS ČR I.ÚS 212/06) § 755 a § 756 OZ), tak vědomě odlišila, co je příčina a co je důsledek. Manželka se zcela připojila k pojmenování příčin manželem. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce] z jejich vztahu se v letech [rok] a [rok] narodily zletilá [jméno] a [jméno] (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané, z oddacího listu ze dne [datum], [anonymizováno] [rok] č. listu [anonymizováno] č. řádku [anonymizováno], z CEO účastníků osvědčující společné dítě a sňatek účastníků, z rodných listů obou dětí). 6. Účastníci si během let přestali rozumět, nedokázali společně řešit běžné otázky společného života ani otázky uspořádání vzájemných vztahů, když bezprostřední příčinu manžel viděl v tom, že soustavné a mnohaleté soužití účastníků ukázalo jejich skutečné rozdíly povah, temperamentu a v náhledu na další život a očekávání od něj, v čem se s ním manželka na ústním jednání shodla. Obnovení soužití oba účastníci shodně zcela vyloučili, protože od roku [rok] žijí odděleně a jsou s tím oba dva zcela srozuměni (tuto skutečnost má soud za prokázanou se shodných tvrzení účastníků na ústním jednání. Soud dle § 1 odst. 3 ZŘS upustil od výslechu účastníků dle § 389 odst. 1 ZŘS, protože jejich výslechem by se nedozvěděl žádná zásadní skutková zjištění, která by rozhodujícím způsobem ovlivnila právní posouzení věci, které už by nevěděl ze žaloby, které se manžel ve své podstatě nijak nevzpíral. Navíc žádný z účastníků netvrdil a ani soudu z ničeho neplynulo, že by zde existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by rozvod přípustný nebyl). 7. Provedení dalších důkazů soud neprovedl, neboť jejich potřeba ze spisu nevyplynula a účastníci je nenavrhli. 8. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Dle § 757 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil a c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 10. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 11. Soud zkoumal, zda v daném případě je možné postupovat dle § 757 OZ a dospěl k závěru, že v daném případě to možné není, protože účastníci nepředložili komplexně vypořádané společné jmění manželů v písemné podobě s úředně ověřenými podpisy. 12. Dále tedy soud postupoval dle § 755 OZ. Ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že hodnotový základ vztahu prověřil čas a ukázal na odlišnosti osobností účastníků, což se projevilo tak, že dlouhodobě se jim nepodařilo vzájemně si vytvářet pocit citového zázemí, spokojenosti a partnerské opory a důvěry, což (logicky) vyústilo v definitivní rozpad manželství - protože nakonec nezbylo nic, co účastníky vzájemně spojovalo. Ze všeobecné životní zkušenosti soudu je mu známo, že rozvraty manželství často spočívají v těžko slovem postihnutelných důvodech, které je navíc problematické objektivizovat v rámci soudního řízení - proto tedy soud jednotlivé a účastníky pojmenované příčiny rozvratu manželství dál již nezkoumal a vyšel z jediné, za to dobře prokázané a viditelné příčiny, a to je roky trvající absence solidarity a soudržnosti manželů, která se navenek projevuje tím, že nežijí v jednom domě. V současné době je tedy manželství účastníků trvale rozvráceno a ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že obnovení manželského soužití v průběhu soudního řízení nedošlo a nelze již očekávat, že k němu v budoucnu dojde. 13. Během řízení neukázaly žádné mimořádné okolnosti ohledně účastníků, které by svědčily pro zachování manželství. 14. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že vzájemné vztahy účastníků jsou natolik narušeny, že jejich manželství je dnes jen formálním svazkem, a tak nelze na jednom ani na druhém manželi spravedlivě požadovat, aby i přesto v manželství setrvali. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 23 z.ř.s., které opřel o to, přínosem rozsudku není něčí prospěch, ale jen definitivní ukončení vzájemného nefunkčního soužití, z tohoto důvodu si účastníci své náklady ponesou samostatně – což ostatně i oba dva soudu navrhli.