98 C 189/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] k [název soudu], který následně rozhodl (č.l.14) o přenosu místní příslušnosti na zdejší soud, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 5 627 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o nedoplatek pojistného z pojistné smlouvy, když ve smlouvě se žalovaná zavázala hradit pojistné, což ovšem nehradila, a protože na výzvu k nápravě nereagovala, tak pojištění zaniklo. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužného pojistného a kapitalizovaných úroků z prodlení, které odpovídá pojistné smlouvě a je poměrnou částí pojistného za dlužnou dobu, což je za období od [datum] do [datum] včetně, kdy byla smlouva ukončena, dlužné pojistné ve výši 5 627 Kč. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou, protože nedoplatek vznikl proto, že podle tvrzení žalobkyně žalovaná nedohledala stav tachometru, auto nestartovalo, a na volání asistenční služby žalobkyně, žalobkyně nijak nereagovala. Dále žalovaná uvedla, že smlouvu uzavřel její manžel [jméno] [příjmení], a tvrdil, že je vše zaplaceno, a navýšení pojistného není normální, což žalovaná uzavřela tak, že auto je ekologicky zlikvidované. 3. Na ústním jednání oba účastníci setrvali na svých shora uvedených procesních postojích. 4. Z evidence motorových vozidel (§ 3 odst. 4, § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. a § 12 z.č. 500/2004 Sb.) soud zjistil, že žalovaná ani [jméno] [příjmení] nebyli evidovanými vlastníky motorového vozidla, které je předmětem žaloby, resp. pojistné smlouvy, a to je od [datum] ekologicky zlikvidované. Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi účastníky došlo k uzavření pojistné smlouvy, což plyne jak z návrhu smlouvy, tak i z vydané pojistky, a to i proto, že pojistná smlouva naprosto jednoznačně obsahuje ujednání, že zaplacením dává pojištěný i souhlas se všemi podmínkami pojištění. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky, s jejichž obsahem se žalovaná, seznámila. Na základě uzavřené pojistné smlouvy vznikla žalované povinnost platit každý kvartál pojistné ve výši 1 008 Kč, i když smlouva není žalovanou vlastnoručně podepsaná, obsahuje jméno, příjmení, r.č., e-mail, tel. číslo, bydliště, určení vozidla, a prohlášení, že je žalovaná vlastníkem vozidla. Z poštovních poukázek typu A, předložených žalovanou zaplacených dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], soud zjistil, že žalovaná (je uvedená jako plátce) platila pojistné nejdříve 1 008 Kč a následně 1 116 Kč. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k doplacení dlužného pojistného ve výši 5 627 Kč, což odpovídá předložené bilanci pojistné smlouvy, a dne [datum] žalobkyně oznámila žalované ukončení pojistné smlouvy ke dni [datum]. Čestné prohlášení žalované o tom, že smlouvu nepodepsala je svou povahou tvrzením, nikoliv důkazem. 5. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se v pojistné smlouvě o pojištění zavázala žalobkyni hradit pojistné (§ [číslo], § 2861 OZ), dále bylo prokázáno, že pojištění bylo ukončeno, i to že žalovaná dluží žalobkyni částku, která je poměrnou částí pojistného za dobu existence pojištění (§ 2782 OZ). Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebyla zaplacena splátka pojistného) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalované takové negativní tvrzení žalobkyně vyvrátit, a protože ze strany žalované nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatila, nebo že by pojistná smlouva skočila dříve. Žalovaná zvolila obranu proti žalobě, která se míjí s podstatou žaloby, protože podmínkou nižšího nebo žádného pojistného nebyl fakt, že vozidlo přestalo být pojízdné, a bylo vyvráceno, že by žalovaná neuzavřela pojistnou smlouvu, neboť sama spontánně soudu předložila důkazy o hrazení pojistného v roce [rok] – [rok] (viz shora), krátce řečeno negativní tvrzení žalobkyně, která byla podstatou této žaloby, ničím nepopřela, a tím méně vyvrátila. 6. Soud sice zjistil, že žalovaná nebyla evidovaným vlastníkem, ovšem na druhou stranu motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Tedy hypoteticky může vždy dojít k situaci, kdy vlastník vozu neohlásil příslušnému odboru dopravně správních agend, že vlastnictví se ujala jiná osoba na základě jejich vzájemné dohody, když vlastnictví vznikne i tak. Takže soud se nemůže ohledně vlastnictví vozidla spoléhat na evidenci vozidel. 7. Žalované byla rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobkyni úroky z prodlení (§ 1970 OZ, § 2 nař. vlády č. 351/2013). Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobkyně obstaral typizované doklady od žalobkyně, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci plně procesně úspěšná. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb (tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění ze dne [datum]), třemi režijními paušály dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH a za účast na ústním jednání 2 178 Kč § 11 písm. g) cit. vyhl., vč. režijního paušálu. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalované uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží a služeb o 12,7%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení, navíc i žalobce uplatnil žalovaný nárok s časovým odstupem, takže očividně na jeho úhradu přímo nespěchá. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).