98 C 208/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného k soudu dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 531 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním že žalovaný použil v [obec] dne [datum] a [datum] ke své přepravě prostředky hromadné dopravy - [anonymizována tři slova] [obec] a na výzvu přepravcem pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou. V důsledku toho vznikla žalovanému povinnost žalobci uhradit přirážku v každém případě ve výši 1 500 Kč a v jednom případě jízdné po 15 Kč a ve druhém 16 Kč. Dále žalobce uvedl, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným [příjmení] [anonymizováno] [územní celek], a.s. na žalobce, a to dne [datum]. 2. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 113588/2023-5 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené [datum] soud zjistil, že [ulice] podnik [obec], a [anonymizováno] uzavřel se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek určených jako inkasa z nezaplaceného jízdného a přirážek k němu, když v příloze ke smlouvě, je uvedena i pohledávky za žalovaným. Ze zápisu o provedené kontrole [číslo] který je označený dohoda, učiněným revizorem přepravce bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] použil ke své přepravě ve městě bus [číslo] to ačkoliv neměl platnou jízdenku za 16 Kč, což podepsal jak shora uvedený revizor i žalovaný. Ze zápisu o provedené kontrole [číslo] které je označená dohoda, učiněným revizorem přepravce bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] hod použil ke své přepravě ve městě tramvaj [číslo] to ačkoliv neměl platnou jízdenku za 15 Kč, což podepsal jak shora uvedený revizor i žalovaný, ze zápisu o provedené kontrole, což podepsal jak shora uvedený revizor i žalovaný. Ze smluvních přepravních podmínek soud zjistil, že přirážka byla 700 Kč. 4. Předně soud vyšel z toho, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně věřitele, tedy do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí místo dosavadního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), a to aniž by došlo ke změně závazku dlužníka vůči věřiteli. V souzené věci tak došlo ke změně věřitele postoupením předmětné pohledávky, bez ohledu na to, zda věřitel dlužníkovi postoupení pohledávky oznámil nebo ne. Vědomost dlužníka o změně osoby jeho věřitele je důležitá pro jeho možnost přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli, ale neovlivňuje aktivní legitimaci nového věřitele. Žalobce jako postupník žalované pohledávky se stal věřitelem namísto původního věřitele před podáním žaloby, a je tedy v tomto soudním řízení aktivně legitimovaný. 5. Důvodem vzniku souzeného závazkového právního vztahu mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce je smlouva o přepravě (§ 760 Obč. zákona), kterou žalovaný uzavřel po každé, když použil jakoukoliv linku hromadné dopravy. Obsahem této smlouvy byla zejména povinnost právního předchůdce žalobce žalovaného dopravit do jeho cílové stanice a povinnost žalovaného zaplatit jízdné podle tarifu, předložit jízdenku k eventuální kontrole a dodržovat smluvní podmínky dopravy (§18a zákona č. 111/1994 Sb., § 3 odst. 1,2 a § 49 vyhlášky č. 175/2000 Sb. vydané na základě § 879a Obč. zákona k provedení smlouvy o dopravě), tedy i zaplatit přirážku k jízdnému v případě, že linkový spoj MHD užije bez předchozího zaplacení jízdného. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný prokazatelně použil dopravní prostředek MHD, který provozuje právní předchůdce žalobce, bez platného jízdního dokladu, vznikl právnímu předchůdci žalobce oprávněný nárok na zaplacení přirážky jízdného dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 000 Kč, když její výše se rovná - takže nepřesahuje zákonem stanovené maximum přirážky 1 000 Kč (§ 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb.), a to za každou černou jízdu. Dále má žalobce (logicky) oprávněný nárok na zaplacení tarifního jízdného ve výši 15 Kč a ve druhé případě 16 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku představující přirážku s jízdným zaplatil žalobci nebo jeho právnímu předchůdci, nebo že by zaplatil její část, anebo že žaloba je nedůvodná, protože se jízdy MHD v žalované době neúčastnil, protože žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak negativní tvrzení žalobce ničím žalovaný nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z daného důvodu byla žalovanému uložena v jednom případě povinnost dlužnou částku ve výši 1 000 Kč a 15 Kč žalobci zaplatit a ve druhém 1 000 Kč a 16 Kč. Soud vyšel totiž z toho, že bez ohledu na znění smluvních podmínek o přirážce jen 700 Kč, tak právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli na místě samém vždy dohodu, ve které si sjednali výši přirážky i jízdného – a oba dva jí také na místě podepsali. 7. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Ze všech shora uvedených důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předchozí výzva k plnění), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 15,1%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení, tento závěr vyplývá také z faktu, že žalobce žalobu podal až mnoha letech od vzniku nároku – tedy ani on, zcela spontánně na jeho úhradu nespěchal. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky i náhrady nákladů řízení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).