98 C 247/2023-48 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manželka návrhem ze dne [datum] se domáhala rozvodu manželství. Svůj návrh odůvodnila tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a z manželství se nenarodily žádné děti. Současně uvedla, že účastníci spolu nežijí od roku [rok], jejich vzájemný vztah je rozvrácený, takže rozvod je jediným řešením, protože jejich manželství neplní žádnou funkci a není naděje na nápravu. 2. Manžel se k návrhu na rozvod připojil, když uvedl, že sice nesdílí náhled manželky na neobnovitelnost manželství, ale ani tak se nebude žalobě bránit a klást překážky rozvodu manželství. 3. Obvodní soud pro Prahu 8, kterému původně byla doručena žaloba, rozhodl usnesením, kterým přenesl místní příslušnost na zdejší soud (č.l.25). 4. Soud posoudil věc jako rozvod sporný, proto soud poučil manželku i manžela o povinnosti tvrdit příčiny rozvratu manželství (§ 118a o.s.ř., § 101 odst. 1 o.s.ř., (ÚS ČR I.ÚS 212/06) § 755 a § 756 OZ), tak aby vědomě odlišili, co je příčina, a co je důsledek. K poučení se účastníci shodli, že příčinou rozvratu manželství byla povahové rozdíly, a následné nadužívání alkoholu žalovaným, které soužití zhoršovalo až znemožnilo. 5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 6. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v kostele sv. [jméno], [obec a číslo] - [část obce] (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané, z oddacího listu ze dne [datum], [číslo] č. listu [anonymizováno] č. řádku [anonymizováno], z CEO manželky, ze kterého vyplývá i to, že účastníci společné děti nemají). 7. Účastníci přestali úplně rozumět, nedokázali společně řešit běžné otázky společného života ani otázky uspořádání vzájemných vztahů, když bezprostřední příčinu oba dva účastníci viděli v tom, že soustavné soužití účastníků ukázalo jejich skutečné rozdíly povah, temperamentu a v náhledu na další život a očekávání od něj a následná pijáctví manžela. Obnovení soužití oba účastníci shodně zcela vyloučili, protože téměř sedm let žijí odděleně a jsou s tím oba dva zcela srozuměni (tuto skutečnost má soud za prokázanou se shodných tvrzení účastníků na ústním jednání. Soud dle § 1 odst. 3 ZŘS upustil od výslechu účastníků dle § 389 odst. 1 ZŘS, protože jejich výslechem by se nedozvěděl žádná zásadní skutková zjištění, která by rozhodujícím způsobem ovlivnila právní posouzení věci, které už by nevěděl ze žaloby, které se manžel ve své podstatě nijak nevzpíral. Navíc žádný z účastníků netvrdil a ani soudu z ničeho neplynulo, že by zde existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by rozvod přípustný nebyl). 8. Provedení dalších důkazů soud neprovedl, neboť jejich potřeba ze spisu nevyplynula a účastníci je nenavrhli. 9. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 10. Dle § 757 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil a c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 11. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 12. Soud zkoumal, zda v daném případě je možné postupovat dle § 757 OZ a dospěl k závěru, že v daném případě to možné není, protože účastníci nepředložili komplexně vypořádané společné jmění manželů v písemné podobě s úředně ověřenými podpisy. 13. Dále tedy soud postupoval dle § 755 OZ. Ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že hodnotový základ vztahu prověřil čas a ukázal na odlišnosti osobností účastníků, což se projevilo tak, že dlouhodobě se jim nepodařilo vzájemně si vytvářet pocit citového zázemí, spokojenosti a partnerské opory a důvěry, což (logicky) vyústilo v definitivní rozpad manželství - protože nakonec nezbylo nic, co účastníky vzájemně spojovalo. Ze všeobecné životní zkušenosti soudu je mu známo, že rozvraty manželství často spočívají v těžko slovem postihnutelných důvodech, které je navíc problematické objektivizovat v rámci soudního řízení - proto tedy soud jednotlivé a účastníky pojmenované příčiny rozvratu manželství dál již nezkoumal a vyšel z jediné, za to dobře prokázané a viditelné příčiny, a to je roky trvající absence solidarity a soudržnosti manželů, která se navenek projevuje tím, že řadu let a souvisle, nežijí na společném místě. V současné době je tedy manželství účastníků trvale rozvráceno a ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že obnovení manželského soužití v průběhu soudního řízení nedošlo a nelze již očekávat, že k němu v budoucnu dojde. 14. Během řízení neukázaly žádné mimořádné okolnosti ohledně účastníků, které by svědčily pro zachování manželství. 15. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že vzájemné vztahy účastníků jsou natolik narušeny, že jejich manželství je dnes jen formálním svazkem, a tak nelze na jednom ani na druhém manželi spravedlivě požadovat, aby i přesto v manželství setrvali. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 23 z.ř.s., které opřel o to, přínosem rozsudku není něčí prospěch, ale jen definitivní ukončení vzájemného nefunkčního soužití, z tohoto důvodu si účastníci své náklady ponesou samostatně – což ostatně i oba dva soudu navrhli.