98 C 250/2022-164 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobce se svým návrhem doručeným dne [datum] k Okresnímu soudu v Opavě se domáhal zaplacení částky 4 536 Kč a částky 4 536 Kč. Svoji žalobu odůvodnil tak, že navrhuje vyplacení částky 4 536 Kč, na kterou žalovaný nemá nárok, protože jí vymohl v rámci exekuce, která byla nařízena po skončeném insolvenčním řízení a dále vyplacení odškodného ve stejné výši za neoprávněný výkon exekuce, protože exekutor byl o vývoji věci informován. Tamější soud vyzval žalobce dle § 43 o.s.ř. usnesením č.j. [číslo jednací], aby žalobce dne [datum] uvedl, řádně formuloval žalobní návrh, který musí být přesný určitý a srozumitelný a označil důkazy, jejichž provedení k prokázání tvrzených skutečností navrhuje. Žalobce jen zopakoval, tak že trvá na přisouzení částky 4 536 Kč za neoprávněné vymožení této částky a současně i na přisouzení této částky za odškodnění, když poukázal na to, že dne [datum] nabylo právní moci usnesení insolvenčního soudu, když po tomto datu nesmí být žádné pohledávky již exkuovány. Tamější soud sice žalobu odmítl usnesením č.j. [číslo jednací], ovšem odvolací soud usnesení z části zrušil usnesením č.j. [číslo jednací], když přisvědčil soudu prvního stupně, že žaloba je neprojednatelná ohledně odškodnění, ovšem co se týká nároku z titulu zaplacení vymožené částky 4 536 Kč, na základě neoprávněné exekuce, která byla zahájena po skočeném insolvenčním řízení, tak ten projedatelný je. Krátce řečeno, po právní moci dne [datum] předmětem řízení již není nárok na přisouzení odškodnění za újmu způsobenou žalovaným. 2. Soud se tedy zabýval výhradně žalobou označil žalovanou stranu ([exekutorský úřad] [anonymizováno], soudní exekutor [celé jméno žalovaného]) a uvedl, že žádá po žalovaném zaplacení neoprávněně vymožené částky 4 536 Kč na základě neoprávněné exekuce zahájené po ukončení insolvence s tím, že exekutorský úřad byl informován o podání žádosti k insolvenčnímu řízení a byl vyzván, aby se připojil s pohledávkou, že pohledávka nebyla přihlášena do insolvence. 3. Žalovaný dne [datum] a rovněž dne [datum] navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože právní vývoj v dané situaci se vyvíjí turbulentním tempem. Z dnešního pohledu je zřejmé, že v souladu se stanoviskem NS (důkaz [číslo]) měl exekuci zastavit exekuční soud z úřední povinnosti již nejpozději k prvnímu sdělení exekutora. Zde jde však o pochybení soudu, nikoliv exekutora. Z důvodu osvobození zastavuje zásadně exekuční soud. Pokud soud exekuci nezastavil, neměl exekutor na jiný výběr, než poslechnout pokynu soudu. Dále uvedl, že postrádá pasivní legitimaci a výše úhrady je zvolená chybně, protože žalovaný vymohl 3 x 1 134 Kč před právní mocí rozhodnutí o zastavení a ty vyplatil oprávněnému a 2 x 1 134 Kč po tomto rozhodnutí, které žalobci ale už vrátil. 4. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], kterým soud zamítl návrh žalovaného na vsup vedlejšího účastníka. 5. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti tamějšího soudu a o místní příslušnosti soudu zdejšího, kterému byla věc dne [datum] také i postoupena. 6. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], kterým soud nepřipustil záměnu na straně žalovaného. 7. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením odvolacího soudu č.j. [číslo jednací] návrh na zastavení řízení dle § 104 o.s.ř.. 8. Žalobce dne [datum] a [datum] sice navrhl, že v případě, že soud žalobci určí právního zástupce, tak se tomu nebude bránit, ovšem za podmínky, že taková osoba bude jednat v jeho prospěch, což má zaručit soud. Soud žalobce vyzval dvakrát (č.l.136 a 144), k jednoznačné formulaci svého návrhu, a proto že podmíněné právní úkony nejsou v procením právu možné (§ 41a o.s.ř.), když ovšem žalobce svůj návrh nekonkretizoval, proto na uvedená podání žalobce soud pohlížel jako neúčinné úkony (NS ČR 2 Cz 38/90). 9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 10. Dne [datum] vydal žalovaný exekuční příkaz [číslo listu] [anonymizováno] [číslo] - [anonymizováno] na nařízení srážek ze mzdy žalobce (povinného) k návrhu oprávněného, podle usnesení o pověření exekutora vydaného Okresním soudem v Opavě, č.j. [číslo jednací]. 11. Dne [datum] žalovaný sdělil tamějšímu soudu, že u žalobce došlo ke splnění oddlužení a proto věc mu postupuje – protože universální litigace je v této věci různorodá, tak žalovaný vyčká rozhodnutí soudu, jinak povede vymáhání dále. 12. Dne [datum] tamější soud sdělil žalovanému, že bez návrhu žalobce na zastavení exekuce nebude rozhodovat o zastavení nebo o odkladu exekuce. 13. Dne [datum] žalobce navrhl zastavení exekuce. 14. Dne [datum] tamější soud pravomocně zastavil exekuci a rozhodl o náhradě nákladů řízení č.j. [číslo jednací], když rozhodnutí odůvodnil tak, že povinný – žalobce splnil své oddlužení a byl dle usnesení KS v [obec] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] – [rok] – [anonymizováno] – [anonymizováno] osvobozený od placení pohledávek, které nebyly v insolvenčním řízení uspokojeny a k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlížel, nebo kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tek měli učinit, s odkazem na § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 55 odst. 4 e.ř., a pak tím, že ačkoliv byla vůči povinnému nařízena a vedena exekuce po právu, jedná se o náklady řízení, které se považují za příslušenství pohledávky. 15. Dne [datum] žalovaný sdělil soudu, že v mezidobí mezi skončením insolvence a zastavením exekuce došlo k vymožení plnění ve výši 4 536 Kč. 16. Soud vycházel z kopií listin, což byly důkazy předložené žalovaným - když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005). 17. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným na ústním jednání, což byly listiny z exekučního spisu a dále vyjádření MS ČR a předsedy NS ČR, a sice provedl důkazy listinami navržené žalobcem rovněž na ústním jednání, ovšem v obou případech platí, že tyto důkazy nepřinášely nový nebo přesnější náhled na věc a soudu se tak již nejevily jako relevantní (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01). 18. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili. 19. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]). 20. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, a to že žaloba není důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 21. Předně fakt, že žalobce v žalobě neuvedl, zda se má jednat o náhradu škody nebo o vydání bezdůvodného obohacení není na překážku rozhodnutí ve věci samé, protože soud vychází jen skutkového základu žaloby, a tím je soud vázán. Ovšem právní kvalifikace uvedená není pro soud závazná (NS ČR 25 Cdo 771/2017, 25 Cdo 2744/99). Krátce řečeno, je zcela lhostejné, zda právní kvalifikace je žalobě uvedená nebo ne, protože soud je vždy povinen žalovaný nárok posoudit podle předpisů hmotného práva, za což je také - na rozdíl od účastníků, odpovědný. 22. Dále, než soud dostal k samotnému právnímu hodnocení žalovaného nároku, tak zjistil, že Okresní soud v Opavě zastavil exekuci usnesením č.j. 36 EXE 2069/2011 – 173, kde jednoznačně uvedl, že exekuce byla nejen zahájena, ale i vedena pro právu. Jedná sice o usnesení, kterým se exekuční řízení vůči žalobci skončilo, ovšem ani tak se nejedná o překážku věci rozsouzené (NS 29 Cdo 1693/2012. 23. Ovšem, fakt, že zdejší soud není tímto zastavovacím usnesením vázán neznamená, že závěry tamější soudu může pominout (ÚS ČR I. ÚS 647/02), protože soud musí mít pádné důvody posoudit otázku, kterou jako předběžnou řešilo již jiné, pravomocné rozhodnutí, odlišně. Opačný přístup by rozvracel důvěru v harmonii soudních rozhodnutí (NS ČR 28 Cdo 1045/2009, 32 Cdo 4004/2011, 26 Cdo 1236/2015, 29 Cdo 4505/2014). V souzené věci však zdejší soud žádné zásadní argumenty pro to, že exekuce nebyla vedena proti žalovanému důvodně, neshledal. 24. Nad to, žalobce se domáhal 4 x 1 134 Kč, ačkoliv mu žalovaný již před podanou žalobou 2 x 1 134 Kč (na které nárok skutečně měl) vrátil, takže i příznivějším náhledu soudu, by žaloba byla co jedné poloviny neúspěšná. 25. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 26. Soud při rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení postupoval dle § 150 o. s. ř., který dává soudu možnost rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než odpovídá výsledku sporu, jsou-li zde důvody hodné zvláštního zřetele. Soud považoval za relevantní skutečnost, že žalovaný je soudní exekutor, po kterém rozhodně lze žádat, aby se choval s určitou mírou sociální tolerance k osobám, které se jistě vlastní vinou - nacházejí v nelehké sociální situaci - která zřejmě po oddlužení následuje, a které přecenily své síly při snaze pochopit abstrakci práva exekučního řízení a insolvenčního řízení, podaly žalobu na bagatelní č