98 C 290/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 5 555,87 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že je dodavatel elektřiny, které dodával žalovanému na základě uzavřené smlouvy na adresu [adresa]. Ačkoliv dodavatel své povinnosti ze smlouvy řádně plnil a média dodával, žalovaný nezaplatil řádně a včas nezaplatil zálohy, za [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. V důsledku jmenovaného neplnění smlouvy žalovaným došlo ke dni [datum] k ukončení smlouvy a žalobou požaduje zaplacení smluvní pokuty 4 800 Kč, kterou pro tento případ měly strany sjednanou. Současně žalovaný dluží i žalobci úhradu za spotřebovanou elektřinu, kterou mu žalobce řádně vyúčtoval Faktura [variabilní symbol] za zúčtovací období [datum] [datum], celkové množství odebrané elektřiny 0, [číslo] MWh, splatná [datum] na částku 1 432,92 Kč, když faktura byla následně opravena na dlužných 755,87 Kč, a protože žalovaný nijak na výzvu nereagoval, tak podává tuto žalobu. 2. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením č.l.10 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 3. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl odběratelem elektrické energie a právní předchůdce žalobce byl dodavatelem elektřiny, jejíž výše je stanovená ceníkem. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu 4 800 Kč, a to za předčasné ukončení smlouvy a z faktury [číslo] soud měl za prokázané spotřebu elektřiny ve výši 755,87 Kč. K odstoupení žalobcem od smlouvy se žalovanou došlo písemně dne [datum]. 4. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána z větší části po právu. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se ve smlouvě na dodávky elektrické energie se žalobcem zavázal platit za žalobcem dodaný a žalovaným spotřebovanou elektrickou energii (§ 2086 OZ, § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), když žalobce se zavázal, že žalovanému bude do odběrného místa po celou dobu trvání smlouvy médium dodávat. Ačkoliv žalobce své povinnosti ze smlouvy řádně plnil a elektřinu žalovanému dodával, žalovaný žalobci nezaplatil za celou dodávku, která byla žalobcem oprávněně vyúčtovanou cenou spotřebované elektřiny. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku dle shora citované smlouvy zaplatil, nebo že smlouva pozbyla účinnosti, anebo že žalobce elektřinu nedodával, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970, § 1958 OZ) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Počátek prodlení soud stanovil v souladu s žalobou, a to na následující den po dni splatnosti, který byl stanoven ve faktuře vč. vyúčtované smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 900 Kč (tři úkony právní služby po 300Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby a výzva ze dne [datum]), tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je 7,3%, je nižší, než v prvním a druhém kvartálu 2023, nicméně míra inflace výrazně za poslední rok stoupla (od ledna 2022 se stále ještě nevrátila na původní úroveň), což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení, tento závěr vyplývá také z faktu, že žalobce žalobu podal až po řadě měsíců od vzniku nároku – tedy ani on, zcela spontánně na jeho úhradu nespěchal. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky a tomu soud rovněž přizpůsobil dobu odkladu plnění i náhrady nákladů řízení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).