98 C 3/2023-28 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného dne [datum], se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 005 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla s největší přípustnou objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž vozidlo nemělo v době [datum] – [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k podání žaloby. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť dotčené vozidlo mu bylo dne [datum] prodáno jiné osobě a odkázal na přiloženou smlouvu. 3. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] (č.l.64 dle § 120 odst. 2 o.s.ř.), ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že [anonymizována dvě slova] není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. [číslo] § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Krátce řečeno, je zcela vyloučené, aby soud jakkoliv důkazně akceptoval interní evidence vlastnictví vozů, jak navrhoval svým doplněním žaloby, žalobce – prostě proto, že nemají žádnou, právem uznanou hodnověrnost a závaznost. Takže, proto soud vyšel z výpisu z registru silničních vozidel, který si soud pořídil u příslušného odboru dopravně správních činností a zjistil, že vlastníkem motorového vozidla byl v souzenou dobu žalovaný. 4. Soud vyšel dále i z toho, že motorové vozidlo je běžný předmět koupě a z hlediska platnosti smluvního ujednání účastníků o prodeji a koupi vozu není rozhodující, zda k jeho převodu došlo na základě písemné nebo jen ústní smlouvy a podmínkou platnosti této smlouvy není ani zápis změny vlastníka do evidence motorových vozidel. Za této situace nelze nikomu vytknout, že neohlásí změnu vlastníka příslušnému odboru dopravně správních agend, protože nikdo tak neporušil žádné zákonné ustanovení, a fakt, že podle žalobce bylo po souzenou dobu - v zájmu všech účastníků provozu placené povinné ručení, na tom nic nemění. V souzené věci žalovaný soudu předložil kupní smlouvu, kterou převedl vlastnictví k vozidlu na jinou osobu, a to před souzenou dobou, krátce řečeno, předložená smlouva o převodu souzeného vozidla je hmotně právním nabývacím titulem předmětného motorového vozidla. 5. Žádné další důkazy soud neprováděl, protože výzvy doručované žalovanému nebo interní evidence žalovaného, nemohly nijak nejen zvrátit ale ani ovlivnit základní skutečnost, že v souzenou dobu žalovaný nebyl vlastníkem dotčeného motorového vozidla (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01) a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za hotové výdaje, což je v daném případě 300 Kč, za úkon písemného podání (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..