98 C 72/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 8 897, 89 Kč s příslušenstvím a nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč s odůvodněním, že se jedná o nedoplatek na využívání služeb třetích stran, které žalobce jako telefonní operátor pro své účastníky zprostředkovává. Žalobce uvedl, že žalovaný byl účastníkem mobilní telefonní stanice a žalobce umožnil žalovanému objednat služby, a to prostřednictvím jeho sítě a pronajatého zařízení. Žalovaný tak využíval služeb třetích stran v době shora uvedené, které mu žalobce řádně vyúčtoval vyúčtováním [číslo] – částka 1 694,49 Kč, [číslo] – částka 330,40 Kč, [číslo] – částka 49 Kč, [číslo] – částka 230,50 Kč, [číslo] – částka 230,50 Kč, [číslo] – částka 49 Kč, [číslo] – částka 49 Kč, [číslo] – částka 49 Kč, [číslo] – částka 49 Kč, [číslo] – částka 6 168 Kč, ale žalovaný žalobci ničeho na tuto částku nezaplatil, i když byl o úhradu písemně žalobcem o platbu upomínán, když se současně domáhá i nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 334721/2022-12 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Účastníci uzavřeli smlouvu č. oms – [číslo] a pak dodatky č. dodatek č. oms – [číslo], oms – [číslo] oms - [číslo], a základě kterých se žalobce zavázal žalovanému dodávat služby [anonymizována dvě slova]. 5. Dne [datum] žalobce zrušil poskytování služeb z důvodu žalovaného dluhu. 6. Fakturami [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] bylo prokázáno, že došlo k vyúčtování žalovaným objednané služby. 7. Předně se soud zabýval svojí pravomocí a zjistil, že je dána, protože předmětem žaloby jsou služby třetích stran, které žalobce pouze zprostředkovává a nikoliv přímo poskytuje. 8. Soud vyšel ze zjištění provedeného během důkazního řízení, že žalovaný byl účastníkem mobilní telefonní stanice a žalobce mu umožnil žalovanému v souladu se všeobecnými podmínkami objednat služby třetích stran, a to prostřednictvím své sítě a za cenu, kterou žalovanému určí, a jejichž celková hodnota byla žalobcem žalovanému následně vyúčtována. Ze žaloby tedy vyplývá, že má jít o závazkový vztah ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb (§ 2 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb.), na základě které se žalovaný stal účastníkem elektronické sítě provozované žalobcem, bylo mu přiděleno telefonní číslo a získal práva a povinnosti vyplývající z všeobecných podmínek, které byly součástí smlouvy, tedy i objednání si služeb třetích stran (§ 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb.). Ze zjištěných skutečností soud uzavřel, že žalobce své smluvní povinnosti plnil, když žalovanému umožnil užívání služeb třetích stran, ale žalovaný v žalované době své povinnosti neplnil, když žalobci za užívání této služby, nezaplatil částku, kterou žalobce vyúčtoval. Z provedených důkazů i vyplývá, že žalobci náleží úrok z prodlení z dlužné částky a paušální náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve výši 200 Kč, která je nižší než je zákonná výše (§ 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb.). 9. Za této situace, soud uzavřel, že žalovaný nárok lze opřít o zásadu, že negativní tvrzení není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení žalobce vyvrátit, a protože ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by žalovanou částku zaplatil, nebo že by smlouva skočila dříve nebo byla neplatná, neboť žalovaný byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinným, tak (logicky) žalovaný negativní tvrzení žalobce ničím nepopřel, a tím méně vyvrátil. Z těchto všech důvodů soud rozhodl, tak jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení za zaplacené soudní poplatky v celkové výši 400 Kč, jako úhradu soudního poplatku za návrh ve věci samé (podle Sazebníku soudních poplatků v zákoně č. 549/1991 Sb.). Žalobce neuplatnil žádné jiné náklady řízení – náhradu za hotové výdaje, která jinak obecně vzato náleží nezastoupenému účastníkovi, (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), proto je soud nepřiznal a rozhodl, jak soud jak ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek [anonymizováno] vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).