19 C 155/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 9

Návrhem podaným u soudu dne [datum] doplněným při ústním jednání konaném dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil její vyživovací povinnost k žalované. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že je matkou žalované, které byla povinna platit výživné. Toto naposledy zaplatila v dubnu roku 2023. Následně dostala od žalované [příjmení] zprávou s informací o tom, že již žalovaná pracuje. Z toho důvodu výživné přestala platit. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná. K ústním jednáním se pravidelně nedostavovala a ve věci samé se nevyjádřila. Soud provedl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, č.j. 6 P 286/2019-73 ze dne 30. 11. 2020, z nějž zjistil, že tímto rozsudkem byla žalovaná svěřena do péče otce a žalobkyni byla stanovena povinnost platit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Z odůvodnění rozsudku pak bylo zjištěno, že v době rozhodování soudu žalovaná navštěvovala střední odborné učiliště, obor kuchař-číšník. Ze zprávy ČSSZ ze dne [datum] soud zjistil, že ČSSZ neeviduje otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele a žalovaná není vedena jako OSVČ, nepobírá žádný důchod ani nemocenské dávky. Podle § 910 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V daném případě i vzhledem k nečinnosti žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná je již schopna sama se živit a nepřipravuje se soustavným studiem na výkon budoucího povolání. Z tohoto důvodu soud žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobkyně k žalované zrušil ke dni podání žaloby, tedy k [datum]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná žalobkyně výslovně náhradu nákladů řízení nežádala.