98 C 292/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Manžel návrhem ze dne [datum] se domáhal rozvodu manželství. Svůj návrh odůvodnil tím, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] a z manželství se narodily dvě, dnes zletilé dcery. Současně uvedl, že účastníci spolu nežijí od roku [rok], kdy se manželka odstěhovala a žije s jiným mužem, jejich vzájemný vztah je rozvrácený, takže rozvod je jediným řešením, protože jejich manželství neplní žádnou funkci a není naděje na nápravu. 2. Manželka se k návrhu na rozvod připojila. 3. Soud posoudil věc jako rozvod sporný, proto soud poučil manželku i manžela o povinnosti tvrdit příčiny rozvratu manželství (§ 118a o.s.ř., § 101 odst. 1 o.s.ř., (ÚS ČR I.ÚS 212/06) § 755 a § 756 OZ), tak aby vědomě odlišili, co je příčina, a co je důsledek. K poučení se účastníci zcela bez problémů shodli, že ačkoliv jejich manželství trvalo dvacet klidných a pěkně prožitých let, tak s ochodem jejich dcer z domova, se hodnotový základ jejich vztahu prostě vytratil. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [anonymizována tři slova] v [obec a číslo] (tyto skutečnosti má tento soud za prokázané, z oddacího listu ze dne [datum], [číslo] č. listu [anonymizováno] č. řádku [anonymizováno] z CEO manželky i manžela, ze kterého vyplývá i to, že účastníci společné nemají nezletilé děti). 6. Účastníci přestali úplně rozumět, nedokázali společně řešit běžné otázky společného života ani otázky uspořádání vzájemných vztahů, když bezprostřední příčinu oba dva účastníci viděli v tom, že soustavné soužití účastníků ukázalo jejich skutečné rozdíly povah, temperamentu a v náhledu na další život a očekávání od něj. Obnovení soužití oba účastníci shodně zcela vyloučili, protože téměř čtyři roky žijí odděleně a jsou s tím oba dva zcela srozuměni (tuto skutečnost má soud za prokázanou se shodných tvrzení účastníků na ústním jednání. Soud dle § 1 odst. 3 ZŘS upustil od výslechu účastníků dle § 389 odst. 1 ZŘS, protože jejich výslechem by se nedozvěděl žádná zásadní skutková zjištění, která by rozhodujícím způsobem ovlivnila právní posouzení věci, které už by nevěděl ze žaloby, a které se žalovaná nevzpírala. Navíc žádný z účastníků netvrdil a ani soudu z ničeho neplynulo, že by zde existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by rozvod přípustný nebyl). 7. Provedení dalších důkazů soud neprovedl, neboť jejich potřeba ze spisu nevyplynula a účastníci je nenavrhli. 8. Dle § 755 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Dle § 757 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 OZ, platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil a c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 10. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak: 11. Soud zkoumal, zda v daném případě je možné postupovat dle § 757 OZ a dospěl k závěru, že v daném případě to možné není, protože účastníci nepředložili komplexně vypořádané společné jmění manželů v písemné podobě s úředně ověřenými podpisy. 12. Dále tedy soud postupoval dle § 755 OZ. Ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že hodnotový základ vztahu prověřil čas a ukázal že již nejsou schopni si vytvářet pocit citového zázemí, spokojenosti a partnerské opory, což (logicky) vyústilo v definitivní rozpad manželství – protože nakonec nebylo nic, co účastníky vzájemně spojovalo. Ze všeobecné životní zkušenosti soudu je mu známo, že rozvraty manželství často spočívají v těžko slovem postihnutelných důvodech, které je navíc problematické objektivizovat v rámci soudního řízení - proto tedy soud jednotlivé a účastníky pojmenované příčiny rozvratu manželství dál již nezkoumal a vyšel z jediné, za to dobře prokázané a viditelné příčiny, a to je roky trvající absence solidarity a soudržnosti manželů, která se navenek projevuje tím, že čtyři roky nežijí na společném místě. V současné době je tedy manželství účastníků trvale rozvráceno a ze shodného postoje účastníků je zcela zřejmé, že obnovení manželského soužití v průběhu soudního řízení nedošlo a nelze již očekávat, že k němu v budoucnu dojde. 13. Během řízení neukázaly žádné mimořádné okolnosti ohledně účastníků, které by svědčily pro zachování manželství. 14. Soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že vzájemné vztahy účastníků jsou natolik narušeny, že jejich manželství je dnes jen formálním svazkem, a tak nelze na jednom ani na druhém manželi spravedlivě požadovat, aby i přesto v manželství setrvali. Soud tedy shledal, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 23 z.ř.s., které opřel o to, přínosem rozsudku není něčí prospěch, ale jen definitivní ukončení vzájemného nefunkčního soužití, z tohoto důvodu si účastníci své náklady ponesou samostatně – což ostatně i oba dva soudu navrhli.