98 C 35/2024-18 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu na zaplacení 1 080 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení se žalobce domáhal s odůvodněním, že se jedná o nezaplacený televizní poplatek. Žalobce uvedl, že žalovaný nepřihlásil svůj televizní přijímač, takže za [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] dluží žalovanou částku, když úroky z prodlení kapitalizoval ke dni [datum]. 2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na výzvu usnesením (č.l.8) nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19). 4. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Z přihlášení do evidence, z extrakce z databáze odběratelů elektřiny, z výzvy ohledně placení televizních poplatků, jehož součást je i čestné prohlášení pro případ, že osoba nemá televizní přijímač a z průvodního dopisu [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že televizní přijímač žalovaného byl pro jeho pasivitu přihlášen v [anonymizováno] [rok]. Z výpisu detailu dluhu z účetní evidence žalobce soud zjistil, že žalovaný svou zákonnou povinnost platit televizní měsíční příspěvek neplnil v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], dále soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě jeho dluhu s tím, že neuhrazení povede k podání žaloby. 6. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí, že e-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. 8. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích platí že, poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. 9. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v roce [rok] a [rok] povinen každého 15. dne příslušeného měsíce žalobci zaplatit 135 Kč za přihlášený přijímač, a jestliže tuto zákonnou povinnost soustavně neplnil a výzva žalobce žalovanému k dobrovolnému, byť opožděného splnění jeho poplatkové povinnosti, se zjevně minula účinkem, tak žalobci za žalované období dluží ze zákona vyplývající částku. Soud tedy uzavřel, že v daném případě lze žalovaný nárok opřít o zásadu, že negativní tvrzení žalobce (nebylo zaplaceno) není možné přímo prokázat, pročež nastupuje povinnost žalovaného takové negativní tvrzení vyvrátit, kterou ale žalovaný nijak nevyužil, když z jeho strany nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, když byl po celou dobu soudního řízení nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou částku žalobci zaplatit. 10. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení. Úroky z prodlení přirostlé ke všem dlužným poplatkům pak pro jednoduchost kapitalizoval a sečetl. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 400 Kč (dva úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby – výzvu žalobce sepsal i zaslal sám), dvou režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % daně z přidané hodnoty. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek ČSÚ vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je nižší, než v prvním v roce 2023, nicméně míra inflace výrazně stoupla a za více než dva roky se stále ještě nevrátila na původní úroveň, což je dost dlouhá, nepřerušovaná doba na to, aby to domácnosti zřetelně na výdajích pocítily a byly i dnes posledním rokem dosti finančně vyčerpané. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017).