33 C 145/2025-30 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobkyně se žalobou soudu došlou dne , datum, domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tak, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku , částka, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a proto byl právním předchůdcem žalobkyně vyzýván k úhradě a dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalobou se domáhá částky , částka, , která se skládá z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku vyplněním formuláře na webových stránkách kimbi.cz a k podpisu smlouvy došlo zadáním verifikačního kódu zaslaného formou SMS na žalovaným uvedené telefonní číslo. Úvěryschopnost žalovaného byla dle žalobkyně ověřena přes dlužnické registry, výstupy však již nejsou k dispozici. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že celý dluh uhradí do , datum, .3. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne , datum, žalobu zpět v rozsahu , částka, s tím, že žalovaný tuto částku uhradil dne , datum, a tato částka byla započtena na jistinu, a nadále se domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení.4. Usnesením ze dne , datum, , č.j. 33C 145/ 2025 – 21 bylo řízení zastaveno co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, usnesení nabylo právní moci dne , datum, .5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním, která korespondují se závěrem o skutkovém stavu.:6. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku v celkové výši , částka, . Tato částka byla poukázána na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, úrok byl sjednán ve výši 200 % ročně a RPSN ve výši 537,20% RPSN. Smlouva byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, doklady o prověření úvěryschopnosti žalovaného nejsou k dispozici ( prokázáno uvedenou smlouvou vč. Obchodních podmínek, výpisem z účtu právního předchůdce žalobkyně).7. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, proto byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu a v upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k okamžité úhradě ( prokázáno výzvou k úhradě ze dne , datum, , k okamžité úhradě ze dne , datum, vč. doručenky).8. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne , datum, ( prokázáno uvedenou smlouvou, vč. jejích příloh, dodatku a seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , vč. doručenky).9. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:11. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 86 odst. 2 věty prvé ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Dle § 588 věty prvé o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Dle § 2291 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. V dané věci bylo v řízení prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky, a to v měsíčních splátkách, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 200% ročně. Ač je možnost ujednat si výši úrokové sazby obsahovým projevem smluvní volnosti stran a případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy by měl představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu, má soud za to, že v dané věci je zásah na místě, neboť jsou naplněny znaky lichvy. Podstatným znakem lichvy je totiž hrubý nepoměr vzájemných plnění představující rozpor s ústavní zásadou přiměřenosti ( srovnej také nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3308/16). V daném případě dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva vykazuje znaky smlouvy lichevní, jež jí činí v celém rozsahu neplatnou. Posouzení platnosti smluv optikou korektivu dobrých mravů se opakovaně zabýval jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud, lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .18. Soud považuje za nutné doplnit, že i pro případ, že by smlouva nebyla vyhodnocena jako lichevní a z toho důvodu absolutně neplatná, zabýval by se soud mj. i zkoumáním otázky, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru dostál své zákonné povinnosti s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr ve sjednaných splátkách. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání totiž nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Aktuální judikatura Ústavního soudu pak stojí na tom, že obecné soudy by „měly poskytovatele úvěrů vést … k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěr má být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobkyně v dané věci řádně a s odbornou péčí nesplnil, neboť posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, pokud vůbec proběhlo, tak nejspíš toliko formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Takové zjištění by soud vedlo jednoznačně k závěru, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru