52 C 311/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 9

1. Žalobou podanou dne , datum, u Obvodního soudu pro Prahu 9 se žalobce domáhal na žalované, zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, z titulu nájemní smlouvy. Žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu bytu číslo , hodnota, na adrese , adresa, , nájemní smlouva č. , RČ, (dále jen „byt“). Žalovaná byla povinna hradit nájemné a zálohy na služby, a to vždy k poslednímu dni měsíce, za který se má platba hradit. Žalovaná dluží žalobci platby za nájemné v období 09/2023 - 5/2024 v celkové výši , částka, , když v daném období činil předpis úhrad , částka, měsíčně. V souvislosti s užíváním bytu vznikl žalované také nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši , částka, . Žalovaná dlužnou částku v celkové výši , částka, neuhradila ani na základě předžalobní upomínky.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud dne , datum, jednal v nepřítomnosti žalované, dle § 101 odst 3 občanského soudního řádu, zákona číslo 99/1963 Sb. (dále jen o.s.ř., neboť žalovaná byla k ústnímu jednání řádně předvolána, k ústnímu jednání se však bez omluvy nedostavila.4. Žalovaná žádná skutková tvrzení žalobce, nesporovala.5. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů a skutkových tvrzení žalobce, kterým žalovaná nikterak neodporovala, dále zejména ze Smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou , RČ, ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalobce se žalovanou uzavřel dne , datum, nájemní smlouvu na byt č. , hodnota, , o velikosti 3+1, který je umístěn v domě na adrese , adresa, , k.ú. , Jméno žalované B, . Smlouva byla stranami uzavřena na dobu určitou, na 2 roky, s účinností od , datum, , s možností automatické prolongace. Žalovaná se ve smlouvě zavázala (v článku V.) hradit měsíčně nájemné a zálohově úhrady za cenu služeb poskytovaných s nájmem bytu, a to ve výši uvedené v evidenčním listu. Splatnost nájemného byla sjednána na poslední den kalendářního měsíce, za který se platí nájemné. Tvrzením žalobce, z Evidenčního listu pro výpočet nájemného, platného od , datum, má soud prokázáno, že měsíční výměr nájemného a záloh na služby spojenými s užíváním bytu činil částku , částka, , a to od , datum, . Z tvrzení žalobce, Upomínek a z Výpočtu příslušenství pohledávky soud má prokázáno, že žalovaná neuhradila nájemné a zálohy za služby za měsíce září 2023, říjen 2023, listopad 2023, prosinec 2023, leden 2024, únor 2024, březen 2024, duben 2024, květen 2024, červen 2024 v celkové výši , částka, . Z vyúčtování služeb od , datum, do 31. 2023, – rozúčtování dle zákona 67/2013 Sb., soud má prokázáno, že nedoplatek žalované na službách za rok 2023 činil , částka, . Celkový dluh tak činí částku , částka, . Tvrzením žalobce a z protokolu o převzetí bytu ze dne , datum, má soud prokázáno, že žalovaná byt odevzdala dne , datum, . Z Předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne , datum, a souvisejícího podacího archu a kopie obálky soud zjistil, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývána.6. Na základě výše uvedených listinných důkazů, má soud prokázán následující skutkový stav. Žalobce se žalovanými uzavřel dne , datum, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu 2 let, s možností prolongace. Měsíční nájemné od , datum, bylo určeno evidenčním listem na částku , částka, , se splatností k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který je nájemné placeno. Nedoplatek za nájemné v období od září 2023 do května 2024 činil , částka, . Nedoplatek žalované na službách činil za rok 2023 částku , částka, . Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána.7. Takto zjištěný skutkový stav soud právně posoudil, jako nájemní smlouvu, dle § 2201 a násl. zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel (žalobce) zavazuje přenechat nájemci (žalované) věc (byt č. , hodnota, , , adresa, ) k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.8. Výše označenými listinami, z tvrzení žalobce a na základě shora uvedených zákonných ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí soud v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. V předmětném řízení má soud prokázáno, že žalobce se žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, s účinností od , datum, . Měsíční nájemné od , datum, bylo určeno evidenčním listem na částku , částka, měsíčně, se splatností k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který je nájemné placeno. Žalovaná nehradila nájemné řádně, v období 09/2023, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 10/2023, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 11/2023, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 12/2023, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 1/2024, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 2/2024, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 3/2024, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 4/2024, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 5/2024, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. V období 6/2024, kdy činil předpis úhrad , částka, , avšak hrazeno nebylo nic. Celkový dluh na nájemném tak činil , částka, . V souvislosti s užíváním bytu vznikl žalované také nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2023 ve výši , částka, . Žalovaná byla opakovaně v prodlení s úhradami plateb v obdobích 9/2023 - 5/2024 a žalobci tak vzniklo právo na úhradu dluhu v celkové výši , částka, . Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by předmětnou nájemní smlouvu neuzavřela, a že by žalovaný dluh žalobci již uhradila. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované povinnost, zaplatit, žalobci částku ve výši , částka, , jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. Pokud se jedná o zákonné úroky z prodlení, tak povinnost žalované k jejich úhradě soud posoudil dle ustanovení § 1970 o.z., když se žalovaná nezaplacením dlužného nájemného za měsíce září 2023 – květen 2024 řádně a včas (a také nezaplacením nedoplatku za služby pro rok 2023), dostala do prodlení. Výše zákonných úroků z prodlení je přitom stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. S ohledem na to, že žalovaná jednotlivé dlužné částky neuhradila ve lhůtě splatnosti, proto soud žalobci přiznal též zákonný úrok z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí.10. Právo na náhradu nákladů řízení má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Ve věci měla plný úspěch strana žalobce a soud mu přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soud při rozhodování použil opakovaná rozhodnutí Ústavního soudu, viz nález Ústavního soudu I. ÚS 2929/07 ze dne , datum, , II. ÚS 2396/09 ze dne , datum, , III. ÚS 2984/09 ze dne , datum, a I. ÚS 2310/13 ze dne , datum, : „Kdy u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým. Z ustanovení § 38 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), plyne obci přímá povinnost pečovat o zachování a rozvoj svého majetku a chránit jej před neoprávněnými zásahy. Péče o majetek a výkon vlastnického práva k němu není ponecháno obci na volné úvaze, jako je tomu u jiných vlastníků. Kvalifikovaná starost o majetek obce je naplněním jednoho z veřejných zájmů, k jehož zabezpečení si obec musí vytvořit materiální a personální předpoklady, a to v rozsahu a kvalitě, která je přímo úměrná množství (hodnotě) a charakteru (svěřeného) majetku.“ Z uvedeného je zřejmé, že Hlavní město , adresa, , má právo nechat se v řízení zastoupit právním zástupcem-advokátem, avšak náklady za tyto právní služby nemohou jít k tíži žalované, i když žalovaná nebyla ve sporu úspěšná. Předmětem tohoto sporu bylo zaplacení dluhu na nájmu a vyúčtovaných službách. Žalobce byl v řízení zastoupen advokátem, avšak s ohledem na shora specifikovaná rozhodnutí ústavního soudu, který opakovaně stanovil, že tyto instituce, mají dostatek administrativního aparátu, který může žalobce v řízeních zastupovat, nepřiznal soud žalobci plnou náhradu nákladů řízení.11. Soud zde dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025. Dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nej