34 C 68/2017-424 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 2. 2017 domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Z návrhu se zjišťuje, že svůj nárok na zaplacení této částky vyvozuje z toho, že orgány ČR nepostupovaly správně při transpozici směrnice [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] (dále též jen„ [anonymizováno]“). Tato [anonymizováno], která nabyla účinnosti 13.8.2012, uložila členským státům EU, povinnost uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné dosažení souladu se [anonymizováno], tj. aby recyklaci solárních panelů uvedených na trh po 13. srpnu 2005 financovali výlučně jejich výrobci, a to nejpozději do 14.2.2014. Žalobkyně je provozovatelem fotovoltaické elektrárny [obec] (dále též jen„ [anonymizováno]“). Její provozování zajišťuje žalobkyně na základě licence na výrobu [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] je výrobnou elektřiny využívající solární panely ve smyslu § 37g písm. k) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech (dále zákon o odpadech), všechny panely byly vyrobeny a žalobkyni dodány třetími osobami. Všechny solární panely tvořící součást [anonymizováno] byly uvedeny na trh před 1. 1. 2013 a vyrobeny po 13. 8. 2005. Žalobkyni byla v rozporu se [anonymizováno] uložena povinnost hradit příspěvky na recyklaci elektroodpadu ze solárních panelů, a to ustanovením § 37p odst. 2 zákona o odpadech, který je v rozporu se [anonymizováno]. Žalobkyně splnila svou povinnost dle výše uvedeného ustanovení zákona o odpadech tím, že dne 30. 6. 2013 uzavřela smlouvu se společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], jakožto osobou odpovídající požadavkům § 37h odst. 1 písm. c) zákona o odpadech, a na základě této smlouvy výše uvedené společnosti měla uhradit za rok 2014 částku 116 127 Kč bez DPH, za rok 2015 částku 162 578 Kč bez DPH, za rok 2016 částku 209 029 Kč bez DPH, za rok 2017 částku 255 479 bez DPH a za rok 2018 částku 418 057 Kč bez DPH, což žalobkyně postupně dne 11. 11. 2014, 27. 10. 2015, 27. 10. 2016, 10. 11. 2017, 9. 5. 2018 a 1. 10. 2018 uhradila, celkem se tedy jednalo o žalovanou částku 1 161 270 Kč bez DPH. Jelikož povinnost byla žalobkyni uložena v rozporu se [anonymizováno], která členským státům ukládá do 14. 2. 2014 zajistit, aby náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování fotovoltaických panelů financovali nikoliv jejich uživatelé, ale zásadně jejich výrobci, vznikla žalobkyni škoda, která by ji nevznikla, pokud by byla předmětná [anonymizováno] včas a řádně transponována. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dopisem doručeným dne 30. 6 2016, která byla žalované doručena dne 13. 7. 2016, avšak žalovaná škodu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně neuznává. Má za to, že [anonymizováno] byla transponována řádně a ČR tedy není v prodlení s plněním svých povinností. Má za to, že systém financování nakládání s elektroodpady pocházejícími z fotovoltaických panelů, který byl zaveden vnitrostátní úpravou, směřuje ke stejnému cíli jako [anonymizováno], a zákonodárce mohl při přijímání této právní úpravy oprávněně očekávat, že je s ní v souladu. [ulice] právní úprava byla v souladu se zněním [anonymizováno] ještě před uplynutím transpoziční doby, neboť dle § 37p odst. 1 zákona o odpadech od 1. 1. 2013 byly v souladu se [anonymizováno] odpovědni za financování nakládání s elektroodpadem vzniklým z fotovoltaických panelů výrobci. Ustanovení § 37p odst. 2 zákona o odpadech, jež zavedlo financování nákladů provozovateli, platilo pouze po přechodnou dobu s věcnou působností pouze na ty panely, které byly na trh uvedeny do 1. 1. 2013. Nesouhlasí s názorem, že po uplynutí transpoziční doby dne 14. 2. 2014 měla být povinnost hradit poplatky do kolektivního systému přenesena z provozovatele na výrobce i u solárních panelů uvedených na trh před 1. 1. 2013, neboť takový přístup k financování nákladů [anonymizováno] nevyžaduje, a proto nemůže být ani namítána nesprávná transpozice takové povinnosti. Povinnost zakotvená v článku 13 odst. 1 [anonymizováno] se nevztahuje a neukládá povinnost hradit poplatky za určité období, nýbrž toto financování spojuje s uváděním výrobku na trh. V českém právním prostředí je tato povinnost uložena pro solární panely uvedené na trh před 1. 1. 2013 pro provozovatele solární elektrárny a po 1. 1. 2013 pro výrobce solárních panelů. Žalovaná má za to, že ČR neporušila právo [anonymizováno], tudíž není splněn základní předpoklad pro přiznání nároku na náhradu škody. 3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je žalobkyně provozovatelem [anonymizováno], přičemž solární panely, které využívá, jsou vyrobené po srpnu 2005. [příjmení] bylo, zda žalovaná správně transponovala [anonymizováno], či nikoliv, a zda vznikla žalobkyni škoda, přičemž žalovaná namítala též to, že pokud by žalobkyně nenakoupila panely od třetích osob, ale dovezla by je přímo ona do ČR, byla by v postavení výrobce (dle žalované toto plyne z § 37g písm. e) bod 3 z. č. 185/2001 Sb.). Soud vzal za prokázané rozhodnutím o udělení licence vydaným [anonymizováno] regulačním úřadem, že žalobkyně je provozovatelem [anonymizováno], přičemž [anonymizováno] byla uvedena do provozu v roce 2010 a veškeré fotovoltaické panely tvořící součást [anonymizováno] byly uvedeny na trh po srpnu 2005, resp. po 13. 8. 2005. Žalobkyně je provozovatelem solární elektrárny ve smyslu § 37g písm. m), n) zákona o odpadech, a na základě § 37p odst. 2 tohoto zákona ji vznikla povinnost zajistit financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu z fotovoltaických panelů prostřednictvím osoby podle § 37h odst. 1 písm. c). Smlouvou uzavřenou dne 30. 6. 2013 se společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], vzal soud za prokázané, že žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající z § 37h odst. 1 písm. c) zákona o odpadech. Z uzavřené smluvy ve spojení s předepsanými fakturami vzal soud za prokázané, že žalobkyni vznikla povinnost za tímto účelem uhradit za rok 2014 částku 116 127 Kč bez DPH, za rok 2015 částku 162 578 Kč bez DPH, za rok 2016 částku 209 029 Kč bez DPH, za rok 2017 částku 255 479 bez DPH a za rok 2018 částku 418 057 Kč bez DPH, přičemž žalobkyně prokázala výpisy z účtu, že tyto částky postupně dne 11. 11. 2014, 27. 10. 2015, 27. 10. 2016, 10. 11. 2017, 9. 5. 2018 a 1. 10. 2018 uhradila, celkem se tedy jednalo o žalovanou částku 1 161 270 Kč bez DPH. Vznik povinnosti k úhradě těchto částek, uzavření předmétné ani jednotlivé platby pak v tomto nebyly sporovány. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody vzniklé z důvodu chybné transpozice [anonymizováno] u žalované dopisem ze dne 30. 6. 2016, na což žalovaná stanoviskem ze dne 31. 1. 2017 reagovala tak, že s nárokem nesouhlasí. 4. Další provedené důkazy soud nehodnotí, neboť nemají pro posouzení věci zásadní význam. 5. Původní směrnice ze dne 27. 1. 2003 umožňovala, aby financování nakládání s tzv. historickým odpadem, tj. z výrobků uvedených na trh do 13. 8. 2005, zajišťovali výrobci, členské státy však mohly stanovit, že do tohoto financování budou zcela nebo zčásti zapojeni též jiní uživatelé, než domácnosti. Tato směrnice však byla ke dni 15. 2. 2014 zrušena [ustanovení právního předpisu EU], která definici historického odpadu zachovala s tím, že do něj zahrnula i solární panely. 6. Směrnice [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne 4. 7. 2012, která vstoupila v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v [anonymizováno] věstníku [anonymizováno], tj. dnem 13. 8. 2012, stanovuje v čl. 24 odst. 1, že členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 14. 2. 2014 a neprodleně sdělí [anonymizováno] znění těchto předpisů. Dle čl. 13 odst. 1, věta prvá [anonymizováno] zajistí členské státy, aby výrobci financovali náklady na sběr, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování OEEZ od uživatelů jiných, než jsou domácnosti, pocházející z výrobků uvedených na trh po 13. 8. 2005. Podle čl. 13 odst. 2 [anonymizováno], aniž je dotčena tato směrnice, mohou výrobci a uživatelé jiní než domácnosti uzavírat dohody o jiných způsobech financování. 7. Dle § 37p odst. 2 zákona o odpadech pro solární panely uvedené na trh do dne 1. 1. 2013 zajistí financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností, provozovatel solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím osoby podle § 37h odst. 1 písm. c). Tuto povinnost musí zajistit prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. 1. 2014, na základě smlouvy uzavřené nejpozději do 30. 6. 2013 s osobou podle § 37h odst. 1 písm. c) tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. 1. 2019. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) stanoví příspěvky na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů zejména v závislosti na jejich hmotnosti a složení. Podle § 37h o