11 C 16/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 087,54 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: [adresa]. Žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 4. 12. 2019 a platných obchodních podmínek, jež jsou nedílnou součástí smlouvy pro potřeby podnikání, a žalovaný na odběrném místě elektřinu odbíral. Smluvní strany se ve smlouvě dohodly, že cena elektřiny bude určena ceníkem žalobkyně platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Faktura [variabilní symbol], vystavená dne 23. 6. 2020, splatnost ke dni 13. 7. 2020, na částku ve výši 1 987,54 Kč (cena elektřiny ponížená o zálohy) zůstala neuhrazena. Smluvní strany si ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní. V souladu s uvedeným vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč za nezaplacení žalované faktury. Vyúčtování bylo provedeno v rámci vyúčtování smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne 31. 7. 2020 pod variabilním symbolem [číslo] se splatností 7 dní od data vystavení. Dluh nebyl splněn ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně se na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 4. 12. 2019 zavázala dodávat do odběrného místa [adresa] elektřinu a žalovaný jako odběratel se zavázal elektřinu odebírat a platit za služby spojené s dodávkou elektřiny stanovenou cenu. Faktura [variabilní symbol] na částku ve výši 1 987,54 Kč (cena elektřiny ponížená o zaplacené zálohy) se splatností dne 13. 7. 2020 a [variabilní symbol] se splatností dne 13. 7. 2020 (smluvní pokuta za nezaplacení faktury [variabilní symbol]) na částku ve výši 100 Kč nebyla žalovaným uhrazena. Žalovaný dluh neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ve smyslu § 50 odst. 1. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen energetický zákon), kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do uvedeného odběrného místa, a žalovaný se zavázal žalobkyni za dodanou elektřinu zaplatit. Žalobkyně tím, že žalovanému v uvedeném období elektřinu dodávala, splnila svůj závazek z této smlouvy. Žalovaný však kupní cenu za elektřinu dodanou za uvedená období žalobkyni nezaplatil, a vznikl mu tak vůči žalobkyni dluh (§ 2079 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.)). Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu za prodlení faktury (100 Kč za každé jednotlivé prodlení s platbou) vyplývá z odstavce„ Ostatní ujednání“ smlouvy. 6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 087,54 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění týkající se předmětných skutečností žalobkyně jistě uplatňuje i v řadě dalších věcí. 10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 věta 1. o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.