11 C 96/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 724 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění na žalobkyni), s žalovanou uzavřela dne 17. 1. 2017 smlouvu [číslo] kterou se zavázala žalované poskytovat služby elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalované bylo touto smlouvou též zapůjčeno zařízení, a to konkrétně [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]). Žalovaná porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy, když nehradila řádně a včas za poskytnuté služby ceny, proto právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy odstoupením od smlouvy ze dne 9. 1. 2019. Žalovaná však nevrátila zapůjčené zařízení, ač toto měla učinit nejpozději do [číslo] dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná částka sestává ze smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení ve výši 2 000 Kč za zařízení a dále z částky 724 Kč z poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a neuhrazeného nájemného za tato zařízení. Žalovaná dluh nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z hlediska skutkového stavu věci (na základě předložených listinných důkazů) dospěl k závěru, že dne 17. 1. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Česká republika. Žalované bylo zapůjčeno zařízení, a to [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov]: [číslo] [příjmení]). V důsledku porušení povinností hradit řádně a včas ceny za poskytnuté služby odstoupil právní předchůdce žalobkyně od smlouvy, žalovaná byla vyzvána k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení, a pro případ, že je nevrátí, byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty za nevrácená zařízení. Žalovaná dluh, který sestává ze smluvní pokuty za nevrácení zařízení, z poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a neuhrazeného nájemného, neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 5. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). V rámci této smlouvy byl upraven nájem věcí movitých s tím, že žalovaná nájem řádně a včas nehradila, ač k tomu byla povinna dle § 2316 odst. 1 o.z. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 724 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a.t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně jistě uplatňuje i v řadě dalších věcí. 8. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta 1 o.s.ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.