12 C 137/2020-171 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 3. 2020, doručenou zdejšímu soudu dne 7. 4. 2020, domáhal u zdejšího soudu určení vlastnického práva ke stavbě [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území Hostivař, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území Hostivař, obec Praha, u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen„ Stavba“). Žalobu odůvodnil tak, že dnem 15. 6. 2002 uplynula lhůta 80 let trvání práva stavby zřízeného na základě Smlouvy o stavebním právu ze dne 26. 5. 1922, uzavřená mezi [příjmení] správním výborem pro [obec] v [obec] a [anonymizováno] pro postavení [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] (dále jen„ Družstvo“). Předmětem Smlouvy o stavebním právu bylo zřízení práva stavby na části pozemku tehdejšího zemského statku č. k. [číslo] v [část obce] za účelem stavby budov s byty pro bytové potřeby členů družstva. Žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] (původně č. k. [číslo]) v katastrálním území Hostivař (dále jen„ předmětné pozemky“), a to na základě zákona č. 172/1991 Sb. Stavba se stala dnem 1. 1. 2014 součástí předmětného pozemku [parcelní číslo]. Jako vlastníci jsou však dosud zapsáni žalovaní, neboť jim a jejich právním předchůdcům svědčilo právo stavby. Žalovaní jsou tak podle žalobce v rozporu se skutečným stavem v katastru nemovitostí evidováni jako vlastníci a Stavbu od 16. 6. 2002 užívají bez právního důvodu. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobce viděl v tom, že bez rozhodnutí soudu katastrální úřad nezapíše žalobce jako vlastníka Stavby. 2. Žalovaní se k podané žalobě vyjádřili dne 19. 6. 2020 tak, že s ní nesouhlasili a navrhli její zamítnutí, když namítali absenci aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na určení vlastnického práva ke stavbě [adresa]. Žalovaní měli za to, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro přechod pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví žalobce dle zákona č. 172/1991 Sb., nejen podmínku, že šlo o majetek ve vlastnictví Českého státu, ale především podmínku hospodaření, jelikož žalobce s předmětnými pozemky fakticky nenakládal. Žalobce nevyžadoval po žalovaných hrazení stavebního platu, o pozemky se nikterak nestaral, k rozhodnému datu ve vztahu k pozemkům nevyvíjel žádnou právní či faktickou aktivitu. Žalovaní dále namítali vydržení předmětných nemovitostí, neboť po celou dobu měli předmětné pozemky i Stavbu v oprávněné držbě. Nepochybovali o tom, že jsou vlastníky nemovitostí. Žalovaní z opatrnosti též navrhli, že by pozemky odkoupili za stanovených podmínek. Žalovaní dále vznesli námitku promlčení, s tím, že právo na určení vlastnictví a právo na převod stavby je promlčeno, a rovněž namítali vydržení práva stavby. 3. Žalobce k aktivní legitimaci doplnil, že je právním nástupcem [příjmení] správního výboru. Z listu vlastnictví [číslo] dle žalobce plyne, že vlastníkem předmětných pozemků byl před žalobcem„ Čs. stát – Národní výbor hl. m. [obec]“. Právo hospodaření ke dni 23. 11. 1990 náleželo Obvodnímu národnímu výboru v [obec a číslo], jenž byl podřízen Národnímu výboru hl. m. [obec]. Obvodní národní výbor v [obec] právo hospodaření vykonával. K datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., tj. k datu 24. 5. 1991 právo hospodaření vykonával žalobce. Právo hospodaření bylo po celou dobu vykonáváno v rozsahu zřízeného stavebního práva. Bylo vykonáváno tak, že nebylo rušeno užívání předmětných pozemků žalovanými, resp. jejich předchůdci. Právo stavby zaniklo uplynutím 80 leté lhůty, neboť ke smlouvě nebyla uzavřena žádná jiná smlouva, která by právo stavby ukončila dříve. Z toho důvodu žalobce mohl začít předmětné pozemky fakticky užívat až od 16. 6. 2002. Žalobce dále uvedl, že právo stavby nemůže být vydrženo, když po jeho zániku se stavba převádí za náhradu vlastníkovi pozemku. Žalovaní též nevydrželi vlastnické právo. Žalovaní postrádali dobrou víru, neboť o právu stavby věděli. Nečinnost žalobce nemůže sama o sobě založit poctivou držbu žalovaných. Námitka promlčení je též podle žalobce nedůvodná, když vlastnické právo je právem nepromlčitelným. <b>4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.</b> 5. Mezi stranami bylo učiněno nesporným uzavření smlouvy o stavebním právu ze dne 26. 5. 1922, uzavřené mezi [příjmení] správním výborem pro [obec] v [obec] a [anonymizováno] pro postavení [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], avšak je sporné, zda je žalobce vůbec aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, konkrétně zda tedy došlo k naplnění všech tří podmínek dle zákona č. 172/1991 Sb., pro přechod předmětných pozemků z vlastnictví České republiky do vlastnictví žalobce a žalobce se tak v důsledku toho stal vlastníkem stavby, která se na jednom z pozemků nachází. 6. Ze Smlouvy o stavebním právu, uzavřené podle zákona ze dne 26. 4. 1912 čís. 86 ř. z., včetně situačního plánu, se podává, že smlouva byla uzavřena dne 26. / 27. 5. 1922 mezi [příjmení] správním výborem v [obec] jménem fondu českých zemských statků jako majitele zemského státu v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desk zemských o statcích úřadu nejvyššího purkrabství (dále již jen jako„ [příjmení] správní výbor“), s Družstvem. [příjmení] správní výbor zřídil Družstvu stavební právo stavby na části pozemku zemského statku č.k. [číslo] v [část obce], zapsaného ve vložce čís. [číslo] desk zemských, za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty dle podmínek Smlouvy [ulice] právo bylo zřízeno na 80 let, kdy tato doba počíná dnem, kdy dojde příslušnému soudu žádost za vklad stavebního práva. V katastru nemovitostí je zaznamenáno právo stavbu na dobu od 15. 6. 1922 do 15. 6. 2002. Družstvo se zavázalo platit počínaje dnem 1. 5. 1922 pachtovné (činži stavební) v částce 1 200 Kč, a to čtvrtletně. [příjmení] správní výbor si vyhradil právo počínaje 1. únorem 1930 zvyšovat stavební činži o 10 % každých 10 let. Strany si dále sjednaly, že po ukončení stavebního práva uplynutím doby spadají veškeré stavby na něm do vlastnictví zemského fondu. [příjmení] fond pak měl zaplatit odškodné ve výši plné jejich hodnoty v době přechodu s tím, že odškodnění nesmí být větší, než činí skutečně vynaložené náklady za provedení staveb, schválených dle této Smlouvy Zemským správním výborem. 7. Ze zápisu usnesení [příjmení] správního výboru (I. dodatek) ze dne 5. 9. 1928 a přípisu zemského správního výboru ze dne 18. 9. 1928, se podává, že [příjmení] správní výbor vyslovil ochotu zrušit stavební právo vložené na části pozemku č. k. [číslo] v [část obce] (rozděleného na parcely [číslo] – zahrady) a odprodat jednotlivé parcely přímo členům anebo Družstvu za cenu 80 Kč za 1 čtvrteční sáh, a to za souhlasu vlády, což bylo sděleno Družstvu dopisem ze dne 18. 9. 1928. 8. Ze smlouvy trhové [číslo] ze dne 22. 9. 1936 vzal soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena mezi [anonymizováno] pro postavení [anonymizována čtyři slova] jako prodávajícím a [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, kdy předmětem koupě byl dům [adresa] v [část obce], jehož kupní cena byla stanovena částkou 200 500 Kč. 9. Z knihovní vložky [číslo] písmeno A se podává, že stavební právo je na dobu do 15. 6. 2002 ve vložce [číslo] pozemkové knihy a v písmeně B se podává, že dle smlouvy o stavebním právu ze dne 26. / 27. 5. 1922 se vkládá stavební právo ve prospěch Družstva. Ze zápisu ze dne 23. 10. 1936 se dále podává, že dle trhové smlouvy ze dne 22. 9. 1936 se vkládá převod stavebního práva pro [jméno] [příjmení] na polovinu, a [jméno] [příjmení] na polovinu. 10. Z knihovní vložky [číslo] písmeno A se podává, že k číslu katastrálnímu [číslo], stavební parcela dům [adresa], a k číslu katastrálnímu [číslo], role zahrada, je vedeno stavební právo pod [číslo]. 11. Z listu vlastnictví ze dne 11. 6. 1957 [číslo] pro katastrální území Hostivař se podává, že se jedná o ručně vedený list vlastnictví Československého státu – Národní výbor hl. m. [obec], obec Hostivař, okres [obec a číslo]. Na straně [číslo] jsou zapsány předmětné pozemky v oddíle s nadpisem„ PRÁVO STAVBY“. 12. Z kupní smlouvy číslo ČD [číslo] ze dne 5. 4. 1957, ve znění dodatku ze dne 5. 6. 1957, soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a jejich dětmi [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako kupujícími, kdy předmětem prodeje byla pro každého kupujícího ideální ½ stavebního práva se vším příslušenstvím, zejména s rodinným domem [adresa] v [obec a číslo] – [část obce], zapsaného ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální území Hostivař. 13. Z rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] dne 17. 7. 1970 soud ověřil, že v řízení o projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelém dne 25. 10. 1969, kdy do dědictví patřila ideální čtvrtina práva stavby zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy, byla dědičkou ze zákona zůstavitelova dcera, žalovaná [celé jméno žalované]. 1