21 C 140/2020-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 41 300 Kč s příslušenstvím z titulu provedeného odtahu vozidla [registrační značka] (dále též jen„ vozidlo“) dne [datum] a jeho umístění na odstavném parkovišti tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla [číslo]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno: 1/ Žalobkyně provedla dne [datum] v 8:30 hod. po dohodě s městskou policií v ulici [ulice], [adresa], odtah vozidla [registrační značka], typ: [anonymizováno], barva: bílá, neboť nikdo nepožádal o odstranění tzv. botičky do 30 dnů od jejího přiložení. Žalobkyně vyúčtovala částku za tento odtah ve výši 1 900 Kč a umístila vozidlo na své odtahové parkoviště téhož dne v [údaj o čase] hod. (prokázáno protokolem o odtahu vozidla [číslo] požadavkem na odstranění vozidla ze dne [datum]). 2/ V době odtahu vozidla byl v registru silničních vozidel evidován jako provozovatel a vlastník vozidla [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen„ [anonymizováno]“ - prokázáno kartou vozidla [anonymizováno]). 3/ [anonymizováno] byl informován o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, o částce za odtah a jejím navyšování za každý den parkování vozidla, přičemž byl vyrozuměn, že cenu za odtah a parkovné stanoví nařízení [číslo] z r. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které je přílohou usnesení Rady hl. m. [obec] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ nařízení“) tak, že parkovné činí za 1. až 3. den 250 Kč denně, za 4. až 180. den 400 Kč denně a za každý následující den 50 Kč denně až do dne, kdy bude vozidlo vyzvednuto z parkoviště (prokázáno dopisem žalobkyně„ oznámení o odtahu vozidla, výzva k převzetí vozidla“ adresovaným [anonymizováno] dne [datum], jež bylo [anonymizováno] doručeno, neboť na něj [anonymizováno] reagoval e-mailem z [datum], a citovaným nařízením). 4/ E-mailem ze dne [datum] [anonymizováno] žalobkyni sdělil, že vozidlo dne [datum] prodal žalované, a k e-mailu přiložil kopii ručně sepsané kupní smlouvy (prokázáno citovaným e-mailem). 5/ Žalobkyně zaslala žalované informaci o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, o částce za odtah a jejím navyšování za každý den parkování vozidla (v podstatě dopis totožného obsahu jako informace pro pana [příjmení]) na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalované (prokázáno dopisem žalobkyně„ výzva k úhradě dlužné částky“ adresovaným žalované dne [datum], kopií dodejky, na níž je datum podání [datum]). 6/ Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy (prokázáno zřizovací listinou). 5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. Z žalobkyní předložených listinných důkazů výše neuvedených soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí projednávané věci. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Podle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. 8. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zákon o silničním provozu“), platí, že provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 9. Podle § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. § 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], zastupitelstvu hlavního města Prahy je vyhrazeno rozhodovat o účasti v mezinárodním sdružení s územními samosprávnými celky jiných států a o spolupráci s jinými kraji a obcemi, zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a organizační složky jako zařízení bez právní subjektivity a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v již založených nebo zřízených právnických osobách. 10. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem města Prahy dle § 59 odst. 2 písm. i) zákona o hlavním městě [obec]. Na základě [anonymizováno] listiny ze dne [datum], čl. VI, bodu [číslo] je žalobkyně oprávněna hlavním městem Prahou k odstraňování vozidel z komunikací podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii; dle bodu [číslo] je dále oprávněna k zajišťování správy a vymáhání neuhrazených pohledávek hlavního města Prahy za odtah a parkovné motorových vozidel. Žalobkyně je tak ve věci aktivně legitimována. 11. Žalobkyně provedla v souladu s § 17a odst. 6 zákona o obecní policii odtah předmětného vozidla a umístila je na jí střežené parkoviště, vyzvala žalovanou k vyzvednutí vozidla a zaplacení nařízením stanovené ceny za odtah a parkovného. Žalobkyně však přehlíží, že podle citovaného ustanovení hradí náklady nuceného odtahu a parkovné provozovatel vozidla. Provozovatelem vozidla je ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel vozidla zapsaná v registru silničních vozidel. Je nerozhodné, kdo je skutečným vlastníkem vozidla podle soukromého práva. Uvedené plyne též z důvodové zprávy k zákonu č. 239/2013 Sb., jakož i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018-41, v němž je mimo jiné uvedeno:„ Pojem provozovatele vozidla je v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vymezen na základě evidenčního principu. (...) Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel.“ 12. V posuzované věci žalobkyně doložila, že provozovatelem a vlastníkem dotčeného vozidla zapsaným v registru silničních vozidel ke dni jeho odtahu byl [anonymizováno] [příjmení]. Žaloba však směřuje proti žalované, a to jen proto, že žalobkyni byla předložena kupní smlouva o prodeji dotčeného vozidla z [datum], kterou měl [anonymizováno] [příjmení]. převést vlastnictví k vozidlu na žalovanou. Jak však plyne z výše uvedeného, tato skutečnost je pro projednávanou věc nerozhodná, neboť žalovaná nebyla v době odtahu vozidla ([datum]) evidována v registru silničních vozidel jako jeho provozovatelka. Jelikož žalovaná nebyla ke dni odtahu provozovatelkou vozidla, není povinna hradit náklady odtahu podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii. Žaloba je nedůvodná pro nedostatek pasivní věcné legitimace na straně žalované, soud ji proto výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. 13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má zcela úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. V řízení jí však dosud žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl výrokem II. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.