46 C 329/2020-48 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 8 500 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek v částce 1 105 Kč. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 8 500 Kč. Žalovaný měl uhradit úvěr nejpozději do [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] postoupila dne [datum] pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], přičemž tato společnost pohledávku postoupila smlouvou ze dne [datum] na žalobkyni. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Usneseními zdejšího soudu č.j. [číslo jednací], ze dne 21. 10. 2020, a č.j. [číslo jednací], ze dne 4. 1. 2021, soud žalobkyni vyzval k prokázání svých tvrzení ohledně ověření totožnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně soudu nepředložila ničeho nad rámec listinných důkazů připojených k žalobě. 5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 6. Smlouvou o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vystavila smlouvu znějící na jméno žalovaného, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, a to ve výši 8 500 Kč se sjednaným poplatkem ve výši 1 105 Kč za úvěr. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne [datum] částku ve výši 8 500 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], jež je totožným s účtem uvedeným ve smlouvě jako účet žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh bylo prokázáno postoupení výše uvedené pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na [právnická osoba] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh bylo prokázáno postoupení pohledávky za žalovaným ze [právnická osoba] na žalobkyni. 7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud učinil následující právní závěr. 8. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že s její právní předchůdkyní žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, tj. vůli žalovaného uzavřít s žalobkyní předmětnou smlouvu, když smlouva o úvěru absentuje podpis žalovaného, a to ani přestože na tento nedostatek byla upozorněna usneseními Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací], ze dne 21. 10. 2020, a č.j. [číslo jednací], ze dne 4. 1. 2021, a též byla výše uvedeným poučena o následcích neuposlechnutí výzvy soudu. Žalobkyni se tak v řízení nepodařilo prokázat právní vznik jejího nároku. V řízení bylo sice prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala částku ve výši 8 500 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], tj. na účet totožný s účtem žalovaného, tak jak byl označen ve výši uvedené smlouvě, avšak žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že předmětný bankovní účet opravdu náleží žalovanému, když se jí nepodařilo prokázat, že tento smlouvu podepsal, čímž by stvrdil platnost svého účtu, tj. že je majitelem bankovního účtu, který právní předchůdkyně žalobkyně u jeho jména uvedla ve smlouvách. 9. Z výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků řízení, když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak žádné náklady mu nevznikly.