5 C 95/2019-88 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27.3.2019 domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatiti žalobkyni předmětnou částku s tím, že žalobkyně prostřednictvím žalovaného jako přepravce, zajišťovala pro svého klienta přepravu zboží, které bylo naloženo dne 27.3.2018 a vyloženo mělo být dne 28.3.2018. V noci z 27.3.2018 na 28.3.2018 došlo k vykradení kamionu, který vezl náklad, když řidič zaparkoval vozidlo na dálničním odpočívadle bez jakéhokoliv zabezpečení vozu či zásilky. Po doručení zásilky do místa určení byla zjištěna ztráta zboží za částku 11 300 Eur. Klient žalobkyně uplatnil u žalobkyně náhradu škody ve výši 11 300 UER, která byla žalobkyní uhrazena dne 5.2.2019. Žalobkyně reklamovala u žalované přepravu dopisem ze dne 28.3.2018 a následně přeúčtovala žalované škodu ve výši 11 300 EUR, a to fakturou [číslo] ze dne 19.11.2018 se splatností dne 3.12.2018. Následně byla žalovaná vyzvána k zaplacení předmětné částky dopisem ze dne 18.2.2019, jímž byla stanovena dodatečné lhůta k zaplacení do 25.2.2019. Žalovaná částka neuhradila. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v celém rozsahu zamítnout s tím, že činí nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o přepravě, na základě které žalovaná zajišťovala přepravu zboží s nakládkou dne 27.3.2018, když řidič zaparkoval vozidlo na dálničním odpočívadle a v noci z 27.3.2018 na 28.3.2018 došlo k vykradení vozidla. Žalovaná má však za to, že byly naplněny liberační důvody pro zproštění odpovědnosti podle článku 17 odst. 2 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen Úmluva CMR), když je zřejmé, že ztráta zásilky byla způsobena okolnostmi, které žalovaná nemohla odvrátit a ani nebylo v její moci odstranit následky těchto okolností. Řidič zaparkoval sice vozidlo na dálničním odpočívadle, avšak nikoliv izolovaném, neboť se nacházelo v bezprostřední blízkosti rušné silnice, ve vzdálenosti 500 metrů od hotelu, restaurace a obytných domů. Odpočívadlo bylo osvětlené a parkovala tam další vozidla. Žalovaná dále sporuje, že by vyjádřila souhlas s přepravními podmínkami uvedenými v objednávce přepravy, podle kterých měla žalovaná mj. zakázáno parkovat na jiných parkovištích než se stálou ostrahou. Dále v případě, že si žalobkyně byla vědoma vysoké hodnoty zboží, bylo její povinností učinit vhodná opatření k tomu, aby bylo riziko škody co možná nejnižší. Žalobkyně však výslovně objednala provedení přepravy vozidlem opatřeným plachtou. V případě, že by žalobkyně zvolila pro přepravu vhodný typ návěsu, ke škodě by s nejvyšší pravděpodobností nedošlo, žalovaná však byla vázána pokyny žalobkyně k přepravě. V případě, že by soud dospěl k závěru, že liberační důvody naplněny nebyly, žalovaná navrhla aplikaci čl. 23 odst. 3 Úmluvy CMR o limitaci výše náhrady škody. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: dne 23.3.2018 byla mezi žalobkyní jako odesílatelem a žalovanou jako dopravcem uzavřena smlouvě o přepravě zboží, kterou se žalovaná zavázala vykonat přepravu s odbornou péčí a nesměla v průběhu přepravy vystavit přepravované zboží riziku zcizení či nebezpečí vzniku škody na zásilce; dopravce byl povinen zvláště volit pečlivě způsob přepravy, trasu přepravy a místa pro odstavení vozidla a podle charakteru zásilky zabezpečit ochranu zásilky při odstavení vozidla, především měl dopravce zákaz parkování na jiných parkovištích než se stálou ostrahou, určených k bezpečnému parkování kamionů a jiných přepravních vozidel a dopravce musel vždy považovat zásilku za cennou, pokud nebylo výslovně odesílatelem uvedeno jinak; místo nakládky bylo stanoveno Holandsko, Sevenum a místo vykládky Česká republika, [obec] u [obec] (prokázáno objednávkou přepravy a e-mailovou komunikací ze dne 23.3.2018 s potvrzením objednávky, nákladovým listem CMR). Žalovaná učinila nesporným, že řidič zaparkoval vozidlo dne 27.3.2018 na dálničním odpočívadle, které nebylo zabezpečené a střežené, když v noci z [číslo] na 28.3.2018 došlo k částečnému odcizení zásilky. Žalobkyně dne 28.3.2019 uplatnila u žalované reklamaci přepravy (prokázáno e-mailem z 28.3.2018). Žalobkyně dne 5.2.2019 zaplatila společnosti, jejíž zboží bylo přepravováno náhradu škody ve výši 11 300 EUR (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení předmětné částky fakturou [číslo] ze dne 19.11.2018 se splatností dne 3.12.2018 a následně předžalobní výzvou ze dne 18.2.2019. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutkový stav. Soud posoudil věc po právní stránce následovně: podle ust. čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran. Podle ust. čl. 17 Úmluvy CMR odst. 1. dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty. Podle odst. 2. dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným, příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci. Podle čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě. Podle čl. 29 odst. 1 Úmluvy CMR dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno, byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné úmyslu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení rozhodl soud tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (s výjimkou části příslušenství), neboť vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako odesílatelem a žalovanou jako dopravcem byla uzavřena smlouva o přepravě, na základě které žalovaná prováděla přepravu zboží s nakládkou dne 27.3.2018 u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], když řidič odstavil vozidlo na dálničním odpočívadle, které nebylo zajištěno ostrahou a v noci z 27.3.2018 na 28.3.2018 došlo k částečnému odcizení zboží v ceně 11 300 EUR. Žalobkyně dne 28.3.2018 uplatnila u žalované reklamaci přepravy. Žalobkyně dne 5.2.2019 zaplatila částku 11 300 EUR ve prospěch společnosti, pro níž byla přeprava zboží zajišťována a jejíž zboží bylo odcizeno. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení předmětné částky jednak fakturou [číslo] ze dne 19.11.2018 se splatností 3.12.2018 a dále pak předžalobní výzvou ze dne 18.2.2019, která stanovila prodloužení lhůty k úhradě do 25.2.2019. Ze shora uvedené je proto jednoznačné, že žalovaná jako dopravce odpovídá žalobkyni za vzniklou škodu, neboť po převzetí zboží došlo ke ztrátě části zásilky a to v ceně 11 300 EUR, když tuto částku žalobkyně zákazníkovi, jehož zboží bylo přepravováno a následně ze zásilky odcizeno, zaplatila, avšak nárok žalobkyně na náhradu škody vůči žalované zaplacen nebyl. Výše náhrady škody byla stanovena v souladu s čl. 23 odst. 1 Úmluvy CMR. Pokud se žalovaná domáhala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, tak soud názoru žalované, že byly naplněny liberační důvody dané ust. čl. 17 odst. 2 nepřisvědčil, neboť pokud naplnění liberačních důvodů žalovaná spatřuje ve skutečnosti, že žalobkyně si objednala přepravu návěsem s plachtou, ačkoliv zásilka měla být cenná, pak je nutno zdůraznit, že smlouva byla uzavřená na základě objednávky [číslo], která byla žalovanou akceptována a která mj. obsahovala sjednané podmínky pro provedení přepravy s tím, že dopravce byl povinen zvláště volit pečlivě způsob přepravy, trasu přepravy a místa pro odstavení vozidla a podle charakteru zásilky zabezpečit ochranu zásilky při odstavení vozidla, především měl dopravce zákaz parkování na jiných parkovištích než se stálou ostrahou, určených k bezpečnému parkování kamionů a jiných přepravních vozidel a dopravce musel vždy považovat zásilku za cennou, pokud nebylo výslovně odesílatelem uvedeno jinak. Jestliže dopravce měl povinnost volit pečlivě způsob přepravy, přičemž musel zásilku považovat za cennou, pak měl žalobkyní požadovaný způsob přepravy návěsem s plachtou namítat jako způsob přepravy nevhodný, aby bylo možno případně uvažovat o možnosti naplnění liber