59 C 89/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit mu částku 200 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhradu nemajetkové újmy podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ zákon“). Tato újma měla žalobci vzniknout v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobce domáhal kompenzace za průtahy jiného (exekučního) řízení. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] trvalo dle žalobce nepřiměřeně dlouho dobu (zejména ve fázi řízení před [název soudu]). Žalobce uplatnil dne 18. 9. 2020 u [stát. instituce] nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, o jeho žádosti ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto, žalovaný byl proto od 19. 3. 2021 v prodlení. Žalobce dále namítl, že výše odškodnění by měla reflektovat životní úroveň v [země] a základní částka stanovená v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč by měla být valorizována. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že délka řízení sp. zn. [spisová značka] byla skutečně nepřiměřená, a proto žalobci poskytla kompenzaci ve výši 32 250 Kč. Při stanovení této částky vyšla ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ stanovisko sp. zn. [stanovisko NS]“), na jehož základě stanovila základní částku ve výši 53 750 Kč (15 000 Kč za rok), kterou snížila o 5 % z důvodu skutkové a procesní složitosti řízení, o 20 %, neboť věc rozhodovaly soudy více instancí, a konečně o 15 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce. Žalovaná rovněž navrhla, aby v případě žalobcova úspěchu soud stanovil pariční lhůtu v délce 15 dnů, neboť jde o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. 3. Dne 30. 4. 2021 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 32 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30. 4. 2021 do zaplacení. Soud řízení v této části zastavil, předmětem řízení proto zůstala částka 167 750 Kč s příslušenstvím. 4. V replice ze dne 27. 4. 2021 žalobce dodal, že nebyly splněny předpoklady pro snížení základní částky z důvodu složitosti věci (jednalo se pouze o práci s exekučním spisem), stejně tak nemůže jít k tíži žalobce, že využil opravné prostředky (nadto úspěšně) a věc projednávaly soudy více instancí. Žalobce rovněž nesouhlasil s pariční lhůtou v délce 15 dnů, neboť žalovaná jakožto stát by měla dodržovat nastavená pravidla a nežádat o výjimky z nich. 5. Ve vyjádření ze dne 11. 8. 2021 žalovaná namítla, že plná moc udělená žalobcem jeho právnímu zástupci vzbuzuje pochybnosti, neboť byla udělena pro reklamované řízení sp. zn. [spisová značka] a není zřejmé, zda se vztahuje i na toto řízení. Přitom odkázala na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. 6. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 7. Žalobce v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] žádal o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla průtahy v exekučním řízení vedeném vůči jeho osobě. Žalobce dne 12. 2. 2016 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona, následně podal dne 15. 8. 2016 žalobu, jejímž doručením na soud bylo zahájeno řízení sp. zn. [spisová značka]. Soud dne 31. 8. 2016 vyzval žalobce k doložení uplatnění nároku u [stát. instituce], žalovanou rovněž vyzval k vyjádření. Dne 1. 9. 2016 žalobce dodal požadované dokumenty. Dne 27. 9. 2016 žalobce doplnil žalobu. Dne 19. 10. 2016 [název soudu] vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil [název soudu]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 20. 10. 2016 odvolání. Dne 29. 11. 2016 [název soudu] rozhodl o změně usnesení soudu I. stupně tak, že se místní příslušnost nevyslovuje. Po navrácení spisu bylo dne 5. 12. 2016 nařízeno jednání na den 31. 1. 2017. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (žalobci nebyla přiznána finanční kompenzace, pouze soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že došlo k porušení žalobcova práva na projednání věci v přiměřené době). Dne 31. 1. 2017 podal žalobce odvolání. Dne 9. 2. 2017 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání. Dne 16. 5. 2017 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým změnil rozsudek I. stupně (ve výroku konstatoval porušení žalobcova, nárok na finanční kompenzaci však žalobci rovněž nepřiznal). Dne 13. 7. 2017 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí dovolání. Dne 31. 7. 2017 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Žalobce následně své dovolání několikrát doplnil. Dne 24. 7. 2019 [název soudu] zrušil oba rozsudky a věc vrátil [název soudu] k dalšímu řízení. Dne 19. 2. 2020 proběhlo jednání před [název soudu] a dne 24. 2. 2020 byl vyhlášen rozsudek (žalobci byla výrokem I přiznána finanční kompenzace ve výši 68 335 Kč a výrokem II byla žaloba co do částky 81 665 Kč zamítnuta), výrok I a II nabyl právní moci dne 9. 4. 2020. Dne 24. 3. 2020 se žalobce odvolal proti výroku III. stanovujícímu náhradu nákladů řízení. Dne 28. 4. 2020 byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání. Dne 23. 6. 2020 odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně. Dne [datum] [název soudu] odmítl podanou stížnost (spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], spisem [název soudu] sp. zn. [ústavní nález]). 8. Dne 18. 9. 2020 žalobce uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce u [stát. instituce] nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč (dopisem nazvaným„ Nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb.“ ze dne 18. 9. 2020 s plnou mocí udělenou žalobcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 2. 2016, potvrzením o odeslání datové zprávy). Přijetí tohoto podání potvrdilo [stát. instituce] dne 21. 9. 2020 (přípisem [stát. instituce] č. j. [spisová značka] ze dne 21. 9. 2020). 9. [stát. instituce] vydalo dne 27. 4. 2021 stanovisko, v němž dospělo k závěru, že v řízení sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Řízení trvalo celkem 4 roky a 7 měsíců (bylo zahájeno podáním žaloby dne 15. 8. 2016 a skončeno dne 6. 4. 2021 odmítnutím ústavní stížnosti), před soudem prvního a druhého stupně řízení probíhalo plynule, ovšem průtahy nastaly ve fázi před [název soudu], který rozhodl až po dvou letech od předložení věci. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ministerstvo vyšlo ze stanoviska sp. zn. [stanovisko NS] tak, že stanovilo základní částku ve výši 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky však byla přiznána poloviční částka. Základní částku následně snížilo o 5 % z důvodu procesní a skutkové složitosti řízení (soud se musel seznámit s obsáhlým exekučním spisem a stanoviskem [stát. instituce]), o 20 % z důvodu opakovaného rozhodování odvolacími soudy a o 15 % z důvodu nižšího významu řízení pro žadatele (v posledním roce navíc soudy rozhodovaly pouze o výši náhrady nákladů řízení). Z toho důvodu [stát. instituce] přiznalo žalobci částku ve výši 32 250 Kč (stanoviskem [stát. instituce] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 10. [stát. instituce] poskytlo žalobci dne 29. 4. 2021 částku 32 250 Kč (shodnými tvrzeními účastníků). Žalobce podal dne 17. 3. 2021 nyní projednávanou žalobu, a to v zastoupení advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K žalobě přiložil plnou moc ze dne 12. 2. 2016, na jejímž základě zmocnil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], aby jako jeho právní zástupce jednal ve věci obrany jeho práv a vymáhání pohledávek a učinil cokoliv, co by mohl učinit žalobce sám, včetně uplatnění práv/pohledávek u soudu a zastupování v soudním řízení (plnou mocí ze dne 12. 2. 2016 založenou ve spisu). 11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: 12. Žalobce v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka] žádal o náhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla s ohledem na průtahy v jiném kompenzačním řízení. Řízení sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 15. 8. 2016, poté soudy rozhodovaly o místní nepříslušnosti [název soudu]. Ten následně žalobu zamítl, [název soudu] jeho rozsudek změnil pouze co do formulace výroku, věcně však finanční kompenzaci žalobci rovněž nepřiznal. Žalobce podal dne 13. 7. 2017 proti rozsudku [název soudu] dovolání, o němž [název soudu] rozhodl dne 24. 7. 2019 (tj. více než po dvou letech) tak, že oba rozsudky zrušil a věc vrátil [název soudu] k dalšímu řízení. [anonymizována dvě slova] následně přiznal žalobci finanční kompenzaci s právní mocí ke dni 9. 4. 2020. Žalobce se odvolal pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení a poté podal ústavní stížnost. [ulice] stížnost byla odmítnuta dne 6. 4. 2021. Dne 18. 9. 2020 žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok na zaplacení přiměřeného zad