7 C 153/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 005,23 Kč s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovaným uzavřeli dne 19.7.2019 Smlouvu o uvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: a) postoupenou jistinu ve výši 9 341,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 341,95 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 149,92 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 194,63 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč b) částku ve výši 663,28 Kč coby smluvní pokutu Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným na žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek dne 21.12.2020. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdkyně alobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě které žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne nevrátil. Dopisem ze dne 15.3.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný neuhradil ničeho (smlouva, upomínka, pokus o smír) <b>Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 005,23 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.