8 C 187/2018-104 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala určení neexistence práva podmiňovat dodávání vody uzavřením smluv majících neurčitý obsah. Svoji žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem následujících budov: budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha; budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([obec] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha a budova [adresa] v k.ú. [část obce], obec Praha ([ulice] č.o. [anonymizováno], [obec a číslo]), která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha. Z titulu svého vlastnictví se je žalobkyně odběratelem pitné vody z vodovodu a osobou odvádějící odpadní vody do kanalizace dle § 2 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dále jen„ zákon o vodovodech a kanalizacích“) a žalovaná dle § 2 odst. 5 zák. o vodovodech a kanalizacích provozovatelem vodovodu a kanalizace na území hl. m. [obec], tedy i na území, kde jsou situovány budovy žalobkyně. Žalovaná je dle § 8 odst. 6 ve spojení s § 36 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích povinna s žalobkyní uzavřít písemné smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod k uvedeným budovám žalobkyně. Bez uzavření těchto smluv se žalobkyně dopouští neoprávněného odběru pitné vody, respektive odvádění odpadních vod. Dne 11. 8. 2017 žalovaná žalobkyni předložila tři návrhy smluv o dodávce vody odvádění odpadních vod vztahující se k předmětným odběrným místům s pohrožením přerušení dodávek vody. Žalobkyně je přitom její odběratelem řadu let a za odběr pitné vody a odvádění odpadních vod platí. Žalobkyně se k návrhům smluv vyjádřila dopisem ze dne 11. 9. 2017, v němž žádala žalovanou o sdělení, zda pohrůžka přerušení dodávek vody stále platí. Vzhledem k nečinnosti žalované žalobkyně iniciovala řízení o vydání předběžného opatření, kterým bylo žalované uloženo zdržet se přerušení dodávek pitné vody k odběrným místům (usnesení zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2017, č.j. [číslo jednací]). Žalobkyně též iniciovala smírčí řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2, avšak neúspěšně. Smlouvy nebyly uzavřeny ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. Žalobkyně shledává rizika spojená s vypouštěním odpadních vod, neboť právě žalobkyně by odpovídala za vypouštěné odpadní vody, aniž by bylo zjištěno, kdo, možná i škodlivé látky, vypustil do odpadu, tedy bez ohledu na zavinění, a aniž by byla možnost rozpočítat škody a smluvní pokuty na uživatele nemovitosti a možnost pojištění, neboť jí není známo, že by některá pojišťovna takovýto pojistný produkt nabízela. Žalobkyně se domnívá, že uzavřením smluv by došlo k nucenému omezení jejího vlastnického práva, aniž by k tomu byl veřejný zájem. Dále má za to, že žalovanou předložené návrhy smluv nepřímo diskriminují [jméno], neboť tato skupina může být z hlediska pronajímatelů nemovitostí považována za rizikovou z hlediska produkce (ne) závadných odpadních vod, a to s ohledem na rozšířenou obecně známou pověst této skupiny obyvatel. Smlouvy jsou diskriminační rovněž pro odběratele, neboť takovéto jednání je v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o„ šablonu“, přičemž se žalovaná brání provádění změn v této„ šabloně“, pokud odběratel o nějakou změnu žádá. Navrhuje, aby byly ze smluv odstraněny pasáže, které ji zavazují ke smluvním povinnostem, jež„ jdou“ nad rámec zákona o vodovodech a kanalizacích. Podaná žaloba má oproti žalobě, kterou u zdejšího soudu žalobkyně podala ohledně stanovení povinnosti žalované uzavřít smlouvu dle zákona o kanalizacích (věc vedená pod sp. zn. [spisová značka]), tu výhodu, že (bez nutnosti zásahu Ústavního soudu) k jejímu úspěchu nemusí být důvodné všechny její výhrady k jednotlivým ujednáním ve smlouvách navržených ze strany žalované, ale stačí, že budou důvodné jen některé její výhrady či dokonce jen jediná z nich. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila podáním ze dne 15. 2. 2020 tak, že žalobkyní uplatněný návrh považuje za neoprávněný a nedůvodný. Rozhodnutí o tvrzeném nároku žalobkyně závisí na posouzení otázky právní nikoliv skutkové. Žalovaná nezpochybňuje smluvní přímus uvedený v ustanovení § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, nicméně se nemůže ztotožnit s jeho výkladem předloženým žalobkyní, kterým se snaží smluvní přímus definovat jako zcela bezpodmínečný a neomezený, svědčící pouze žalobkyni, když je výklad tohoto ustanovení zákona čistě gramatický a vůbec nesleduje jeho účel, historický kontext ani systematiku. Žalovaná uznává, že mezi žalobkyní a žalovanou existuje smluvní vztah, který lze charakterizovat jako smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod. K odběrným místům ve vlastnictví žalobkyně. Současně je však nutné upozornit na to, že tento smluvní vztah neodpovídá požadavkům platného zákona o vodovodech a kanalizacích. Zákon o vodovodech a kanalizacích účinný ode dne 1. 1. 2002 stanovil písemnou formu smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod (historicky poprvé), kdy účelem míněným zákonodárcem bylo zajistit, aby v konkrétní lhůtě po nabytí účinnosti zákona došlo k nahrazení mnoha ústně uzavřených smluv mezi vlastníky (provozovateli) vodovodů a kanalizací a odběrateli smlouvami písemnými. Uvedený smluvní přímus však není bezpodmínečný, jak se mylně žalobkyně domnívá. Zákonný smluvní přímus rovněž nelze chápat jako povinnost žalované uzavřít smlouvu o dodávce vody odvádění odpadních vod v jakémkoliv znění, které navrhne každý ze stovek tisíců odběratelů žalované, jak se mylně domnívá žalobkyně. Zákon dále předpokládá realizaci smluvní vůle obou stran. K uzavření písemné smlouvy nemůže dojít bez smluvní vůle žalované a bez součinnosti oprávněné osoby. Smlouva, jejíž uzavření bylo opakovaně nabídnuto žalobkyni, je smlouvou adhezní – formulářovou, kdy žalovaná splnila veškeré povinnosti požadované zákonem k ochraně odběratelů a rovněž veškeré obecně platné principy týkající se ochrany slabší strany při uzavírání adhezních smluv. Z pohledu žalobkyně tak není navržená smlouva diskriminační či nevyvážená. Práva a povinnosti vlastníků a provozovatelů vodovodů a kanalizací na jedné straně a práva a povinnosti odběratelů na straně druhé určuje především zákon o vodovodech a kanalizacích, a to včetně práv a povinností týkajících se uzavření smluv. Dle názoru žalované se žalobkyně nemůže domáhat určení obsahu smlouvy (tj. nahrazení smluvní vůle žalované), neboť takový nárok nemá oporu v obecně závazném předpisu ani v soukromoprávním úkonu. Smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod, jejíž uzavření žalovaná nabízí, již několikrát prošla soudním testem a vždy bylo shledáno, že tato smlouva je plně v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Další argumentaci žalobkyně (případná přítomnost radioaktivních látek v odpadní vodě, nedostupnost pojištění nebo údajná diskriminace [anonymizováno]) je dle žalované zcela irelevantní a bez jakéhokoliv vztahu k podané žalobě. 3. Ve svém podání ze dne 31. 1. 2020 žalobkyně opakuje své argumenty uvedené v žalobě, které dále rozvádí (zejména pokud jde o diskriminaci) a doplňuje (např. problémem neřešitelnosti vybudováním jímek, nenaplněnost zásady„ znečišťovatel platí“ aprobované právem Evropské unie, nepředčasností řešení nenaplnění zásady„ znečišťovatel platí“, žádost k soudnímu dvoru EU o rozhodnutí o předběžné otázce, návrh Ústavnímu soudu na zrušení § 10 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích). 4. Ve svém vyjádření k vyjádření žalobkyně ze dne 19. 3. 2020 žalobkyně zdůraznila, že pokud jde o řízení u zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [spisová značka], pak rozsudek ze dne 19. 2. 2019, č.j. [číslo jednací] nevytváří překážku věci pravomocně rozsouzené, a že jí svědčí naléhavý právní zájem (mimo jiné se zaobírá zaviněním u smluvní pokuty), odůvodňuje žalobní petit„ o ochranu pokojného stavu“ a vyjadřuje se k nemožnosti, že by byla odběratelem třetí osoba. 5. Předchozí podání jsou upřesněna v podání ze dne 23. 9. 2020 a 22. 10. 2020, v nichž žalobkyně opakuje a rozvádí svá předchozí vyjádření. 6. Dne 23. 9. 2020 bylo dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalované, jejíž zástupce se omluvil. Jednání konanému dne 21. 4. 2021 byli přítomni všichni účastníci. 7. Při jednání konaném dne 23. 9. 2020 byla žalobkyně poučena o nutnosti prokázat naléhavý právní zájem na určení, k čemuž uvedla, že jí vadí na smlouvě s PVK, že majitel odpovídá za čistotu a kvalitu odpadních vod a to i za uživatele, který byl usvědčen z protiprávního postupu. Dále jí vadí, že tento legislativní rámec a zákony umožňují ukládání opakované pokuty majiteli, což ho může i finančně zruinovat a také nelze pojistit odpovědnost majitele za čistotu a kvalitu odpadních vod a pojišťovny nevytvořili příslušné pojištění, dále jí vadí ustanovení o vymáhání pokuty a odpovědnosti za kvalitu odpadních vod. 8. Při jednání konaném dne 21. 4. 2021 soud rozhodl o připuštění změny žaloby podle podání ze dne 15. 7. 2020. 9. Soud provedl do