11 C 205/2021-111 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobkyně spočíval v nepřiměřené délce správního řízení, v němž byla žalobkyni pravomocně uložena pokuta ve výši 800 000 Kč za správní delikt na úseku odpadového hospodářství, a navazujícího soudního řízení, v rámci něhož se žalobkyně domáhala soudního přezkumu správního rozhodnutí. Řízení trvalo téměř čtyři roky (od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dne 30. 11. 2016 do vydání rozsudku městského soudu dne 25. 11. 2020), přičemž průtahy nastaly zejména v řízení před správním soudem, který byl zcela nečinný od zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinky žaloby do vydání konečného rozhodnutí ve věci. Žalobkyně průtahy v řízení nikterak nezpůsobila, nadto souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání s ohledem na situaci způsobenou [anonymizována dvě slova]. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ stanovisko [stanovisko NS]“), se základní částka zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení pohybuje mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč, žalobkyně však požaduje zvýšení této částky na 25 000 Kč s ohledem na zvýšený význam řízení pro žalobkyni (odůvodněný výší uložené pokuty). Vzhledem k délce řízení (48 měsíců) tedy žalobkyně požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 75 000 Kč (za první dva roky poloviční částku, tj. 25 000 Kč, za druhé dva roky 50 000 Kč). Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 [anonymizováno] dne 12. 2. 2021, žalovaná však požadovanou náhradu škody žalobkyni nepřiznala. Žalovaná je proto od 13. 8. 2021 v prodlení. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně tvrdí pouze nepřiměřenou délku soudního řízení, nikoliv správního. Soudní řízení se přitom svou délkou nevymykalo obdobným řízením vedeným před [název soudu], které běžně trvají dva až tři roky. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“) nedochází vždy, není-li věc projednána v ideální době, ale pouze pokud délka řízení neodpovídá jeho složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného. V řešeném případě byla uložena pokuta při samé dolní hranici žalobkyni jakožto profesionální právnické osobě v oblasti nakládání s odpady a její úhrada významně neohrozila další podnikání žalobkyně. Žalobkyně zároveň nepožádala o odložení vymáhání pokuty ani o její úhradu ve splátkách, ale bez dalšího pokutu zaplatila. Pravomocné rozhodnutí správních orgánů bylo napadeno správní žalobou, kterou však soud pro nedůvodnost zamítl. Stejně tak soud žalobě nepřiznal odkladný účinek, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní stran vzniku kvalifikované újmy v důsledku pokuty. Správní orgány a následně i správní soud tedy postupovaly konzistentně a žalobkyně objektivně nemohla nabýt zvýšené nejistoty ohledně výsledku řízení. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by plynula nutnost navýšit základní částku. Žalovaná je přesvědčena, že význam řízení pro žalobkyni by měl být naopak hodnocen jako velmi nízký, neboť žalobkyně svým protiprávním jednáním způsobila jeho zahájení a vedení. Pokud tedy nemajetková újma žalobkyni vůbec vznikla, byla natolik nepatrná, že by mělo postačit odškodnění ve formě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. 3. Žalobkyně v replice ze dne 24. 11. 2021 dodala, že i správní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, ačkoliv stěžejní průtahy spatřovala právě v řízení před správním soudem. Řízení nebylo procesně vůbec složité, žalobkyně nijak nepřispěla k průtahům v řízení a soud rozhodoval pouze v jedné instanci. Důvodem téměř tříleté prodlevy nemohlo být ani [anonymizována dvě slova], neboť tato [anonymizováno] propukla až na jaře 2020, zatímco žaloba byla podána již v roce 2017. Jednání nadto bylo nařízeno na podzim 2020, tedy v období nejhorší pandemické situace. Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku žaloby, a jelikož její žádosti nebylo vyhověno, nezbylo jí nic jiného, než stanovenou pokutu uhradit. Žalobkyně připomněla, že za nepřiměřenou délku řízení se přiznává zadostiučinění zpravidla v penězích, pouze zcela výjimečně postačí konstatování porušení práva. 4. Žalovaná na jednání konaném dne 7. 4. 2022 ke své obraně doplnila, že na správním soudě v [obec] panuje špatná situace, řízení tam obecně trvají více než dva roky. V daném případě správní orgány jednaly konzistentně, nepochybily v žádných procesních ohledech. Pokud na straně správního soudu průtahy vznikly, je třeba přihlédnout k okolnostem celkové délky řízení a k okolnostem případu. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně měla prospěch ze svého nezákonného jednání, zároveň měla dostatečné finanční prostředky, aby pokutu uhradila, kdy ani odkladný účinek nebyl správním soudem žalobě přiznán. Pokuta žalobkyni hrozila až 50 mil. Kč, tudíž následně udělená sankce ve výši 800 000 Kč není nikterak závratná, kdy je žalované z úřední činnosti navíc známo, že správní delikty na úseku odpadového hospodářství se postihují vyššími částkami. 5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 6. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku správního řízení vedeného [anonymizováno] inspekcí životního prostředí (dále jen„ [anonymizováno]“) a [stát. instituce] (dále jen„ ministerstvo“) a následně soudního řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Inspekce dne 9. 9. 2016 zahájila s žalobkyní správní řízení o uložení pokuty oznámením pod [číslo jednací] [spisová značka] [číslo] a zároveň vyzvala žalobkyni, aby se do 15 dnů vyjádřila k podkladům před vydáním rozhodnutí. Svého práva žalobkyně nevyužila. Inspekce dne 30. 11. 2016 vydala rozhodnutí pod č. j. ČI [spisová značka] [číslo], jímž uložila žalobkyni pokutu ve výši 800 000 Kč za tři správní delikty dle § 66 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o odpadech“). Dne 19. 12. 2016 žalobkyně proti rozhodnutí podala odvolání, které doplnila dne 23. 12. 2016. Inspekce postoupila odvolání spolu se stanoviskem ministerstvu dne 4. 1. 2017. Ministerstvo obdrželo odvolání se spisovou dokumentací dne 9. 1. 2017. Ministerstvo vyzvalo dne 21. 8. 2017 k doplnění odvolání, načež žalobkyně dne 5. 9. 2017 doložila své majetkové poměry. Dne 5. 10. 2017 vydalo ministerstvo rozhodnutí pod č. j. [spisová značka] [číslo], kterým zamítlo odvolání a potvrdilo rozhodnutí inspekce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 10. 2017 (elektronickým spisem inspekce a ministerstva). 7. Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministerstva dne 10. 12. 2017 žalobu a zároveň navrhla, aby jí soud přiznal odkladný účinek. Městský soud v Praze (dále též jen„ městský soud“ nebo„ správní soud“) dne 14. 12. 2017 vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku a k doložení napadeného rozhodnutí a vyžádal si od žalovaného správní spis a vyjádření k žalobě. Žalobkyně vyhověla výzvě dne 2. 1. 2018, téhož dne zaslalo ministerstvo své vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby a souhlas s projednáním věci samé bez ústního jednání. Usnesením ze dne 11. 1. 2018 [název soudu] zamítl návrh na přiznání odkladného účinku, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní stran vzniku újmy ve smyslu § 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů. Toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 1. 2018. Dne 13. 2. 2018 žalovaný zaslal správnímu soudu spisový materiál a vyjádření k žalobě, k němuž žalobkyně zaslala repliku dne 27. 4. 2018. Dne 23. 10. 2020 městský soud vyzval účastníky řízení, aby sdělili, zda s ohledem na současnou epidemiologickou situaci souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobkyně zaslala soudu svůj souhlas dne 18. 11. 2020. Dne 25. 11. 2020 vydal [název soudu] rozsudek, kterým žalobu žalobkyně jako nedůvodnou zamítl. Téhož dne nechal rozsudek vypravit účastníkům řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 26. 11. 2020 (spisem [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). 8. Dne 12. 2. 2021 žalobkyně uplatnila u Ministerstva financí nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 75 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení (dopisem nazvaným„ Žádost o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb.“ ze dne 12. 2. 2021). [stát. instituce] postoupilo dne 16. 2. 2021