11 C 313/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 717 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (ke dni 1. 4. 2020 přešlo veškeré jmění na žalobkyni), s žalovanou uzavřela dne 7. 3. 2019 smlouvu [číslo] kterou se zavázala žalované poskytovat služby elektronických komunikací. Součástí smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalované bylo na základě uvedené smlouvy též zapůjčeno zařízení [anonymizováno 7 slov]). Žalovaná porušila povinnosti ze smlouvy, když nehradila řádně a včas za poskytnuté služby ceny, proto právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dne 21. 10. 2020. Žalovaná však nevrátila zapůjčené zařízení, ač toto měla učinit nejpozději do [číslo] dnů od ukončení smlouvy. Žalovaná částka sestává ze smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení ve výši 2 000 Kč za zařízení a dále z částky 717 Kč skládající se z poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a neuhrazeného nájemného za toto zařízení. Žalovaná dluh nesplnila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Obě byly k prvnímu jednání konanému dne 22. 12. 2022 řádně předvolány, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny. 4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 15. 4. 2019 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] Česká republika. Žalované bylo zapůjčeno zařízení, a to [anonymizována tři slova] v důsledku porušení povinností hradit řádně a včas ceny za poskytnuté služby odstoupil právní předchůdce žalobkyně od smlouvy dne 21. 10. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení, a pro případ, že je nevrátí, byla vyzvána k zaplacení smluvní pokuty za nevrácená zařízení. Žalovaná dluh, který sestává ze smluvní pokuty za nevrácení zařízení, z poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku a neuhrazeného nájemného, neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 5. Po hmotněprávní stránce se jedná o nárok z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V rámci této smlouvy byl upraven nájem věcí movitých s tím, že žalovaná nájem řádně a včas nehradila, ač k tomu byla povinna dle § 2316 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Žalobkyni rovněž vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty (§ 2048 o. z.) v rozsahu ujednaném ve smlouvě. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 717 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. K ponížení oproti návrhu došlo dle § 14b a. t., neboť soud shledal, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, když žalobu tohoto znění žalobkyně uplatňuje i v řadě dalších věcí. 8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2022. Žalobkyně tímto podáním doplnila skutková tvrzení a listinné důkazy potřebné k tomu, aby jí žalovaný nárok mohl být přiznán; nic jí nebránilo vše potřebné zahrnout již do samotné žaloby. Skutečnost, že některá potřebná skutková tvrzení v žalobním návrhu byla neurčitá, absentující či nedoložená, pročež je žalobkyně následně doplnila, nemůže jít k tíži žalované. Taková písemná podání není žalovaná povinna žalobkyni uhradit jako náklad řízení. 9. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.