16 C 105/2021-53 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 3. 2021 domáhal zrušení výživného na dceru [celé jméno žalované]. Žalobce uvedl, že dceři bude dvacet jedna let a je ve druhém ročníku učebního oboru. Dcera opět přerušila školu, údajně [anonymizována tři slova]. Není schopna být ani dvě hodiny denně na počítači a studovat formou distanční výuky. Dcera chce jen peníze a pracovat nechce. Žalobce platí výživné ještě na dvě děti. 2. Žalovaná se vyjádřila dne 25. 10. 2021 tak, že si je vědoma, že není zrovna pilný žák, ale stále je studentem střední školy obchodní [ulice], a to v posledním třetím ročníku. Stále studuje, a proto s žalobou nesouhlasí. Momentálně žije ve spolubydlení na adrese [adresa], 2 500 Kč výživné od otce a 3 500 Kč z brigády (nepravidelně). Příjmy jsou daleko menší, proto by výživné od otce zachovala po dobu studia. Důvod nepřítomnosti při jednání je špatný psychický stav, žalovaná má diagnostikováno několik psychických poruch, rovněž má strach z otce, který ji před dvěma lety napadl. Ještě ten den se pokusila o sebevraždu. Přes svůj špatný psychický stav by ráda školu dodělala. 3. Při jednání dne 15. 2. 2022 matka žalované uvedla, že žalovaná ukončila studium k 31. 12. 2021 a souhlasí se zrušením výživného ke dni 31. 12. 2021. 4. Soud rozhodoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaná studovala v ročníku 2021 [číslo] [ulice] školu obchodní [ulice a číslo], [obec a číslo] (potvrzením o studiu ze dne 1. 9. 2021). Dále vzal soud za prokázané, že žalovaná zanechala studia ke dni 31. 12. 2021 (zprávou školy ze dne 5. 1. 2022). Rovněž bylo prokázáno, že žalobce se zavázal hradit výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně od srpna 2019 a dlužné výživné uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných s běžným výživným ([anonymizováno] [název soudu] ze dne 31. 7. 2019 [anonymizováno] [číslo jednací]). 5. Po právní stránce soud postupoval dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které stanoví, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit, a dále dle § 163 o.s.ř. kdy rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Na základě tvrzení žalované a provedeného dokazování je jednoznačné, že žalovaná ukončila studiu jeho zanecháním ke dni 31. 12. 2021 a je tak osobou, která je schopna samostatně se živit, tak jak toto kritérium pro ukončení vyživovací povinnosti stanovuje ustanovení § 911 občanského zákoníku. Se zrušením výživného žalovaná zároveň souhlasila. K datu 31. 12. 2021 tedy soud vyživovací povinnost zrušil. Ohledně dlužného výživného soud uvádí, že jej žalobce uhradil prostřednictvím insolvenčního správce. Na základě výše uvedeného tak soud žalobě vyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že řízení je osvobozeno od soudních poplatků a z obsahu spisu nevyplývá, že by některému z účastníků vznikly účelně vynaložené náklady, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.