17 C 290/2021-66 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 20. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu a zaplatit mu 120 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobce spočíval v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož se žalobce domáhal určení neexistence zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví svého dlužníka; dle žalobcova tvrzení zástavní právo ve skutečnosti nezajišťovalo žádný reálně existující závazek a jeho záměrem bylo pouze vyvést nemovitosti z majetku dlužníka tak, aby se žalobce nemohl domoci uspokojení své pohledávky. Vzhledem k tomu, že v průběhu tohoto řízení byly dotčené nemovitosti exekučně prodány a sporné zástavní právo zaniklo, žalobce byl nucen změnit žalobu na žalobu z lepšího práva, tedy na zaplacení částky 918 812,20 Kč. Žalobce zdůraznil, že řízení trvalo od 15. 8. 2014 do 21. 9. 2020, tedy po dobu šesti let a jednoho měsíce. Tato délka řízení je zjevně nepřiměřená, obzvláště s ohledem na předmět řízení a jeho zvýšený význam pro žalobce, neboť pouze včasné rozhodnutí o původním žalobním návrhu mohlo zabránit exekučnímu prodeji nemovitostí. Žalobce uplatnil svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 29. 1. 2021, žalovaná však požadovanou náhradu škody žalobci nepřiznala. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v posuzovaném řízení nevznikly navzdory jeho délce žádné průtahy a tuto délku je nutno s ohledem na okolnosti daného případu hodnotit jako přiměřenou. O věci samé soudy rozhodovaly dvakrát, řízení bylo skutkově i právně složité a význam řízení pro žalobce byl běžný či nižší, neboť žalobce nabyl pohledávku od původního věřitele Mgr. [jméno] [příjmení] bezúplatně a zavázal se převést na něj pouze to, co se mu podaří vymoci. Žalobce se na délce řízení významným způsobem podílel, neboť opakovaně posílal rozsáhlá vyjádření den před jednáním, v důsledku čehož musela být jednání odročována, byl opakovaně vyzýván k doplnění důkazů a dvakrát podal návrh na přerušení řízení. Svědci a zejména Mgr. [příjmení] se opakovaně omlouvali z účasti na jednáních a soud byl nucen obstarávat velké množství důkazů. Veškeré úkony byly v řízení činěny v navazujících pravidelných lhůtách. Žalovaná proto navrhla žalobu zamítnout. 3. Žalobce v replice ze dne 8. 2. 2022 dodal, že k prodloužení délky řízení přispěly obstrukční opravné prostředky ze strany původního žalovaného a také zrušení prvního rozsudku obvodního soudu z důvodu zcela mylného a nesprávného právního názoru. Teprve v dalším řízení se soud prvního stupně začal zabývat skutkovými tvrzeními a navrženými důkazy. Žalovaná si protiřečí, pokud na jednu stranu tvrdí, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, a na druhou stranu uvádí, že částka požadovaná žalobcem není přiměřená. Rovněž platí, že je možné vedle sebe požadovat jak omluvu, tak peněžité zadostiučinění. 4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním: 5. Žalobce se domáhal náhrady za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žaloby na určení neexistence zástavního práva, která byla následně změněna na žalobu z lepšího práva. 6. Žalobce podal dne 15. 8. 2014 žalobu na určení neexistence zástavního práva, kterou odůvodnil tím, že byl majitelem směnky vlastní vystavené dne 31. 12. 2006, na jejímž základě se žalovaný 1 [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále také jen„ původní žalovaný 1“) zavázal zaplatit 10 000 000 Kč. Tento žalovaný zároveň zřídil zástavní právo k nemovitosti ve svém vlastnictví ve prospěch žalovaného 2 [příjmení] [příjmení] [jméno] (dále také jen„ původní žalovaný 2“ nebo„ původní žalovaný“), a to k zajištění podle názoru žalobce fiktivní pohledávky; skutečným účelem zřízení zástavního práva bylo vyvedení majetku z vlastnictví směnečného dlužníka. Žalobce nabyl směnku indosamentem od Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] zaplacení směnečné pohledávky probíhalo od 31. 12. 2012 směnečné řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn [spisová značka], které v té době nebylo skončeno. V podání ze dne 15. 9. 2014 žalobce zdůvodnil svůj naléhavý právní zájem tím, že bez určení neexistence zástavního práva dojde k exekučnímu prodeji nemovitostí a žalobce nebude mít z čeho uspokojit svou pohledávku. 7. Obvodní soud pro Prahu 4 provedl pátraní po pobytu žalovaného 2 a nařídil jednání na den 16. 12. 2014. K žádosti původního žalovaného 1 soud rovněž zajistil tlumočníka. Dne 19. 11. 2014 se ve věci vyjádřil původní žalovaný 1, soud vyjádření zaslal žalobci dne 27. 11. 2014. Dne 15. 12. 2014 žalobce zaslal soudu repliku, v níž reagoval na argumentaci původního žalovaného 1 a k jejímu vyvrácení navrhl důkazy policejním spisem a výslechem svědka. Téhož dne soud odročil jednání na neurčito s odůvodněním, že žalobce den před jednáním zaslal rozsáhlé vyjádření, s nímž se soud a protistrana nemohla seznámit, a rovněž vznesl nové důkazní návrhy. Dne 4. 2. 2015 soud vyzval žalobce, aby do spisu založil veškeré navržené důkazní prostředky a specifikoval, k prokázání jaké skutečnosti by měl být vyslechnut navržený svědek. S ohledem na žalobcovu nečinnost soud zaslal dne 11. 3. 2015 urgenci. Této výzvě žalobce vyhověl dne 11. 3. 2015 a současně požádal, aby soud připojil pět spisů vedených jinými orgány a zajistil další listinné důkazy. 8. Dne 16. 3. 2015 žalobce podal návrh na vydání předběžného opatření. V něm uvedl, že dne 20. 1. 2015 byly zastavené nemovitosti exekučně prodány, čímž vznikla potřeba zajistit získané prostředky, aby nebyly vyplaceny v exekučním řízení. Soud usnesením ze dne 18. 3. 2015 návrh zamítl. Dne 7. 4. 2015 žalobce podal proti zamítavému usnesení odvolání, které Městský soud v Praze dne 5. 6. 2015 zamítl a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 9. Podáním ze dne 29. 7. 2015 žalobce navrhl změnu žaloby, neboť v průběhu řízení došlo k prodeji zastavených nemovitostí a tím i k zániku zástavního práva. Vzhledem k tomu, že žaloba na určení neexistence zástavního práva měla význam pouze do okamžiku, kdy nemovitosti byly zastaveny, žalobce navrhl změnu žaloby na žalobu z lepšího práva (tj. aby původní žalovaný 2 vydal žalobci výtěžek plnění z exekučního prodeje zástavy) a žalobu proti původnímu žalovanému 1 vzal zpět. Zároveň navrhl vydání předběžného opatření, aby původní žalovaný 2 byl povinen složit vyplacenou částku do soudní úschovy. Dne 31. 7. 2015 soud připustil změnu žaloby a zamítl návrh na vydání předběžného opatření. Dne 6. 8. 2015 žalobce podal odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření a dne 17. 8. 2015 rovněž odvolání proti povinnosti uhradit náklady zastaveného řízení. Městský soud v Praze obě odvolání zamítl dne 27. 10. 2015. 10. Dne 27. 11. 2015 soud vyzval původního žalovaného 2 k vyjádření k žalobě, čemuž bylo vyhověno dne 14. 12. 2015. Dne 11. 1. 2016 žalobce zaslal repliku. Dne 19. 2. 2016 soud nařídil jednání na 31. 5. 2016. Dne 30. 5. 2016 žalobce navrhl přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), do doby skončení trestního řízení ve věci sporného zástavního práva, které bylo zahájeno dne 12. 11. 2015, a do doby pravomocného skončení směnečného řízení sp. zn. [spisová značka]. Dne 30. 5. 2016 oznámil Mgr. [příjmení], že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce. Z těchto důvodu soud řízení odročil na neurčito a s ohledem na námitky původního žalovaného 2 proti vstupu vedlejšího účastníka vyzval Mgr. [příjmení], aby prokázal právní zájem na výsledku řízení. Mgr. [příjmení] dne 2. 7. 2016 požádal o prodloužení lhůty z důvodu zahraniční dovolené. Své vyjádření zaslal dne 18. 7. 2016, v němž mj. uvedl, že byl původním majitelem směnky, kterou postoupil žalobci za úplatu, jejíž výše a splatnost byla závislá na výši, v jaké se podaří žalobci pohledávku od dlužníka reálně vymoci. Dne 22. 8. 2016 soud rozhodl, že vstup Mgr. [příjmení] není přípustný a dne 26. 8. 2016 návrh na přerušení řízení zamítl. Proti prvnímu usnesení podali odvolání žalobce i Mgr. [příjmení], žalobce doplnil odvolání dne 17. 10. 2016, usnesení potvrdil Městský soud v Praze dne 9. 2. 2017. Dne 1. 3. 2017 žalobce sdělil, že hodlá podat proti zamítavému usnesení dovolání, a proto považuje nařízení jednání za předčasné. Soud nařídil jednání na 18. 4. 2017. [anonymizováno] [příjmení] a žalobce následně podali dovolání, soud proto nařízené jednání zrušil. Žalobce podal vyjádření k dovolání Mgr. [příjmení] a