17 C 331/2020-94 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 16. 4. 2020 domáhali na žalované zaplacení částky pro každého z žalobců 176 240,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 23. 10. 2019 do zaplacení) jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] a v nepřiměřené délce souvisejícího exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp.zn. [spisová značka], a dále jako náhrady škody způsobené exekučním řízením. 2. K nalézacímu řízení žalobci uvedli, že soud je zahájil na základě žaloby ze dne 18. 5. 2012 podané [právnická osoba] [anonymizováno], („ [anonymizováno]“), vůči žalobcům jako žalovaným, k pravomocnému rozhodnutí ve věci však obvodní soud dospěl až po sedmi letech. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 000 Kč s tím, že [anonymizováno] byl oprávněn se domáhat uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje nemovitostí (pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [obec]). V řízení bylo nutné posoudit toliko námitku promlčení, kterou žalobci namítali od počátku, měla být posouzena jako první, a pokud jí je přisvědčeno, není třeba konat další šetření a dokazování a žalobu rovnou zamítnout (srov. stanovisko NS ze dne 26. 4. 1983, [spisová značka] civ.) Veškeré úkony v nalézacím řízení (kromě těch vedoucích k objasnění otázky promlčení) tedy považují žalobci za nadbytečné a neúčelné, přestože byly činěny v přiměřených lhůtách. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016 a jeho rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 10. 2017. Žalobci podali dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti. Nejvyšší soud nejprve usnesením ze dne 13. 6. 2018 vyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti a následně rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 8. 2018 zrušil výše uvedené rozsudky obvodního a městského soudu a věc vrátil obvodnímu soudu. Obvodní soud pro Prahu 4 po vrácení věci ze strany Nejvyššího soudu znovu rozhodl tak, že žalobu svým rozsudkem [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2018 zamítl a žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů. Tento závěr potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2019, přičemž pouze změnil výrok ohledně výroku o nákladech řízení. Rozsudek byl žalobcům doručen dne 23. 4. 2019. Podle žalobců je délka řízení neúměrná projednávané problematice, čemuž svědčí i skutečnost, že po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem bylo o nároku pravomocně rozhodnuto do sedmi měsíců. 3. K exekučnímu řízení žalobci uvedli, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 10. 2017 byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. [spisová značka] pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Sokolov. Exekuční řízení bylo vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Po zrušení exekučního titulu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2018, č.j. [číslo jednací] podali žalobci návrh na zastavení exekučního řízení, kterému soudní exekutor vyhověl usnesením ze dne 25. 6. 2019, č.j. [číslo jednací], přičemž žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení a žalobcům uložil uhradit náklady exekuce ve výši 24 260,50 Kč. Do části rozhodnutí ohledně nákladů žalobci podali odvolání, kterému Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] vyhověl tak, že uložil ponížené náklady exekuce zaplatit [právnická osoba]. Exekuční řízení bylo vedeno zbytečně po dobu více než tří let. Po tuto dobu nemohli žalobci nakládat s nájemním domem v hodnotě desítek milionů korun. Vzhledem k tomu, že exekuční řízení bylo vedeno na základě rozsudků, které soud později zrušil, jedná se o nesprávný úřední postup. V rámci exekučního řízení žalobcům soudní exekutor nepřiznal náhradu nákladů řízení. 4. Žalobci považují nalézací řízení trvající 7 let za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Mají za to, že ve věci nepostačí konstatování o porušení práva, ale je namístě i přiznat zadostiučinění v penězích, neboť řízení trvalo dlouho, v rozporu se zákonem se pro žalobce vyvíjelo nepříznivě a to dokonce tak, že byli vystaveni exekuci prodejem nájemního domu. Nezákonný proces zastavil až Nejvyšší soud. Výši přiměřeného zadostiučinění žalobci s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] vyčíslili na částku 90 000 Kč za sedmileté nalézací řízení a na částku 30 000 Kč za nadbytečné tříleté exekuční řízení. Současně žalobci uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 56 240,80 Kč pro každého žalobce odpovídající vynaloženým nákladům na právní zastoupení v exekučním řízení, které představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., („ AT“), za přípravu a převzetí právního zastoupení, návrh na odklad vykonatelnosti z 21.6.2018 a návrh na zastavení exekuce z 30.5.2019 (a to pokud jde o 1. a 3. úkon, pouze ve výši ½ mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2, písm. e) AT), snížené dle § 15 AT o 20 %, z tarifní hodnoty 5 000 000 Kč, včetně nároku na 300 Kč za každý z uvedených úkonů dle §13 odst. 4 AT, včetně DPH. Žalobci jsou přesvědčeni, že návrh na odklad vykonatelnosti je úkon provedený v souvislosti s exekucí a nebýt zbytečně vedené exekuce k tomuto by nedošlo. Návrh na zastavení exekuce byl dle žalobců účelný, neboť soudní exekutor měl možnost řízení zastavit po dobu téměř 10 měsíců z moci úřední, ale neučinil tak, a exekuci zastavil až po iniciativě žalobců. Požadavek na zaplacení výše uvedených částek uplatnili žalobci u žalovaného žádostí ze dne 22. 10. 2019, žalovaný však tuto žádost nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobci domáhali zaplacení částky 176 240,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 23. 10. 2019 pro každého žalobce. 5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Současně potvrdila, že u ní žalobci uplatnili výše specifikovaný nárok dne 22. 10. 2019, žádosti však nevyhověla. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula celý průběh posuzovaného řízení. Uvedla, že posuzované nalézací řízení probíhalo 6 let a 11 měsíců na třech stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně nejprve žalobě vyhověl a jeho rozhodnutí potvrdil odvolací soud. Dovolací soud obě rozhodnutí zrušil. Následně soud prvního stupně žalobu zamítl, což potvrdil i odvolací soud, který pouze změnil výrok ohledně nákladů řízení. Dle žalované nemůže žalobcům způsobovat nemajetkovou újmu (uvádět je do nejistoty ohledně jejich práv a závazků) svým průběhem řízení, o kterém neví. Ve vztahu k žalobkyni 1 posoudila žalovaná délku řízení na 6 let a 2 měsíce, ve vztahu ke 2. žalobci to bylo 5 let a 11 měsíců, ve vztahu k 3. žalobci to bylo 6 let a 4 měsíce a ve vztahu k 4. žalobci to bylo 5 let a 10 měsíců. V řízení nedošlo k žádným nedůvodným prodlevám a všechny úkony soud provedl v přiměřených lhůtách. K prodloužení řízení došlo kvůli zrušení původních rozhodnutí dovolacím soudem. Podle žalované se nejedná o nesprávný postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, neboť Nejvyšší soud dovolání připustil s ohledem na to, že posuzovaná otázka nebyla dosud judikatorně řešena. Žalovaná řízení hodnotí jako složité, neboť soud musel ve vztahu ke [právnická osoba] zkoumat splnění podmínek řízení, žalobci vznesli protinávrh a námitku promlčení, byl vypracován znalecký posudek k posouzení pravosti podpisů původního dlužníka. Soud také řízení na dobu 7 měsíců přerušil. Mírné komplikace přinesla i opakovaná žádost žalobců o osvobození od soudního poplatku. Proto je délka nalézacího řízení dle žalované přiměřená. Stran exekučního řízení žalovaná uvedla, že probíhalo souběžně s nalézacím řízením (mimo 4 měsíců). V období, kdy exekuční řízení přesahovalo nalézací řízení, žalovaná neshledala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu. Po úspěšném podání návrhu na zastavení exekuce proběhlo odvolací řízení ohledně povinnosti k náhradě nákladů řízení. Nárok žalobců z titulu náhrady škody ve výši 56 240,80 Kč žalovaná nepovažuje za důvodný. A to z důvodu, že žalovaná neshledala příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím) a tvrzenou škodou. K úkonu spočívajícím v přípravě a převzetí právního zastoupení nepředložili žalobci žádné podklady, kterým by prokázali, že k němu došlo. Současně jim za stejný úkon přiznal náhradu nákladů obvodní soud. K úkonu za návrh odkladu vykonatelnosti žalovaná uvedla, že náhradu za tento úkon přiznal též obvodní soud. Úkon návrhu na zastavení exekuce nepovažuje za účelný, neboť exekuce by byla zastavena i bez návrhu ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („ o.s.ř“). Případný úrok z prodlení by se podle žalované měl počítat ode dne 23. 4. 2020 (nikoliv od 23. 10. 2019), kdy