22 C 169/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 2 975 Kč s příslušenstvím z titulu absence platného jízdního dokladu dne 9. 5. 2021 mající za následek nepovolené zpoždění vlaku [číslo] směr [obec] u [obec]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne 9. 5. 2021 žalovaný cestoval vlakem [číslo] provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ ČD“). Při této cestě se žalovaný neprokázal pověřenému zaměstnanci platným jízdním dokladem. Žalovaný byl z přepravy vyloučen pověřeným zaměstnancem a tímto svým jednáním zavinil nepovolené zpoždění vlaku. Dlužná částka se skládá z přirážky za nepovolené zastavení vlaku ve výši 1 000 Kč, přirážky za nedodržení smluvních podmínek ve výši 1 000 Kč a z podílu na náhradě za zpoždění vlaku o 13 minut ve výši 975 Kč. Výše přirážek plyne ze smluvních přepravních podmínek ČD pro veřejnou drážní osobní dopravu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. 6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, neboť žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní. 7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 37 odst. 4 a 5 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách (dále jen „zákon o drahách“). 8. Žalovaný cestoval dne 9. 5. 2021 vlakem [číslo] provozovaným ČD, přičemž na výzvu pověřené osoby dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o dráhách se neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neprokázal platným dokladem, byl přepravován bez platné jízdenky a v důsledku toho způsobil zpoždění vlaku, je povinen zaplatit přirážky za nepovolené zastavení vlaku, nedodržení smluvních podmínek a podíl na náhradě za zpoždění vlaku o 13 minut; výše přirážek pak byla stanovena v přepravních podmínkách (bod 103. a čl. 114 smluvních podmínek). Splatnost jízdného s přirážkou nastala ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dne 9. 5. 2021. Žalobkyně oznámila 16. 11. 2021 žalovanému, že na ni ČD postoupily pohledávku za žalovaným dle § 1879 o. z. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 975 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně. 11. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.