34 C 103/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se žalobou ze dne 19. 11. 2021 domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 180 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou strany uzavřely dne 17. 3. 2021. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně coby poskytovatelka [anonymizováno] úvěrů uzavřela s žalovanou dne 17. 3. 2021 smlouvu, [anonymizováno] žádosti [číslo], a to prostřednictvím [anonymizováno] stránky [webová adresa] (formulářem pro standardní informace o [anonymizováno] úvěru, úvěrovou smlouvou). Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované, žalovaná rovněž doložila výpis ze svého běžného účtu (výpisem z běžného účtu žalované vedené u [příjmení] [příjmení]). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla dne 17. 3. 2021 žalované na její bankovní účet 3 000 Kč (opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni za poskytnutí této částky poplatek ve výši 99 Kč do 30 dnů ode dne jejího poskytnutí (úvěrovou smlouvou). Žalovaná dále zvolila službu expres výplata za 199 Kč, jejíž výše vyplývá ze Sazebníku poplatků platného od 1. 2. 2017 (dále jen„ Sazebník“) (sazebníkem a výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, žalobkyně jí proto v souladu s částí [anonymizováno] smlouvy„ Náklady úvěru“,„ Sankce“ účtovala dne 24. 6. 2021 a 23. 9. 2021 náklady ve výši 2 x 100 Kč vzniklé v souvislosti s vymáháním dlužné částky a dne 2. 8. 2021 smluvní pokutu ve výši 90 Kč (3 % z dlužné jistiny) (úvěrovou smlouvou a výpisem čerpání, splátek a úhrad). Dlužná částka v celkové výši 4 180 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 2 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 593 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 90 Kč (úvěrovou smlouvou, sazebníkem a výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná dluh neuhradila navzdory předžalobní upomínce (předžalobní výzvou ze dne 15. 10. 2021 s podacím archem). Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru (dále též jen„ zákon“). Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizováno] úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytl žalované 3 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem ve výši 99 Kč do 30 dnů ode dne jejího poskytnutí. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde podle § 1810 o. z. o [anonymizováno] smlouvu. Dle soudu žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 a § 87 zákona dostatečně (zejména s přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru a sjednaného poplatku), rovněž poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč byl stanoven přiměřeným způsobem. Smlouva o [anonymizováno] úvěru tedy byla uzavřena platně a žalovaná byla povinna v souladu s jejím ujednáním vrátit žalobkyni čerpané finanční prostředky spolu s poplatkem. Žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila, čímž se následujícím dnem dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Žalobkyni tak v souladu se smluvním ujednáním vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 90 Kč, náklady na vymáhání v celkové výši 200 Kč a rovněž na úhradu poplatků za zvolené služby expresní výplata ve výši 199 Kč a poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 593 Kč. Výše poplatků vyplývá ze Sazebníku. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení dlužné částky v celkové výši 4 180 Kč a úroků z prodlení dle § 1970 o. z., jejichž výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 180 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.