5 C 122/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 30 712,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný si od žalobkyně pronajal osobní automobil značky Audi Q7 (dále jen„ vozidlo“) k dočasnému užívání. Žalobkyně umožnila žalovanému užívání vozidla od 24. 6. 2021, které žalovaný vrátil dne 7. 7. 2021. Žalovanému byly za užívání vozidla vystaveny faktury, na které žalovaný ničeho neuhradil, tj. nájemné za 5 dní ve výši denní sazby dle smlouvy za období 30. 6. 2021 do 5. 7. 2021 a náklady na čištění a tepování interiéru vozidla a na opravu poškození vozidla (ve výši 19 050 Kč); náklady na zpracování a úhradu přestupků, kterých se žalovaný dopustil dne 29. 6. 2021 a 2. 7. 2021 (ve výši 5 243 Kč); náklady na zpracování a úhradu přestupku, kterého se žalovaný dopustil dne 3. 7. 2021 (ve výši 1 007 Kč). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou výše uvedených částek, žalobkyně požadovala po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dílčích dlužných částek, které kapitalizovala na částku 5 412,10 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním občanem Norska s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), postupoval soud podle § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Smlouvou o nájmu dopravního prostředku bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě žalovanému poskytla vozidlo Audi Q7 a to od 24. 6. 2021 do 2. 7. 2021. Žalovaný se zavázal platit nájemné, a to od převzetí vozidla, do ukončení smlouvy, přičemž pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 24. 6. 2021, vč. Obchodních podmínek). Fakturou [číslo] bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila dne 9. 7. 2021 žalovanému fakturu na částku 19 050 Kč, splatnou dne 23. 7. 2021 za nájemné za období 30. 6. 2021 – 5. 7. 2021, čištění + tepování interiéru, LP blatník + LP disk s upozorněním, že pro případ prodlení žalobkyně bude účtovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (Fakturou [číslo] ze dne 9. 7. 2021 na částku 19 050 Kč, splatnou dne 23. 7. 2021). Fakturou [číslo] ze dne 31. 7. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na částku 5 243 Kč, splatnou dne 14. 8. 2021 za úhradu a zpracování přestupků (Fakturou [číslo] ze dne 31. 7. 2021, splatná dne 14. 8. 2021 na částku 5 243 Kč). Fakturou [číslo] ze dne 31. 8. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila žalovanému fakturu na částku 1 007 Kč, za úhradu a zpracování přestupků (Fakturou [číslo] ze dne 31. 8. 2021, na částku 1 007 Kč, splatnou dne 14. 9. 2021). Výzvou před podáním žaloby ze dne 16. 2. 2022 vč. Dodejky bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky společně s úrokem z prodlení a smluvní pokutou za prodlení s úhradou vzniklých finančních závazků (Výzvou ze dne 16. 2. 2022 vč. Dodejky). 6. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Účastníci uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému vozidlo, za nějž se žalovaný zavázal hradit nájemné a další poplatky. Pro případ prodlení s platbou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně vystavila žalovanému faktury v celkové výši 25 300 Kč, na které žalovaný ničeho neuhradil ani přes výzvy žalobkyně. 7. Po právní stránce postupoval soud dle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Dle § 2325 o.z. nájemce udržuje dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. 9. Na základě výše uvedeného tak dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem bylo vozidlo. Žalovaný se zavázal hradit nájemné a další poplatky, které však neuhradil ani přes výzvy žalobkyně řádně a včas. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 513, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž věřitel má právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud přiznal žalobkyni též nárok na zaplacení smluvní pokuty, jež byla specifikovaná v obchodních podmínkách, které byly součástí nájemní smlouvy, tj. z částky 19 050 Kč od 24. 7. 2021 do 2. 3. 2022, z částky 5 243 Kč od 17. 8. 2021 do 2. 3. 2022 a z částky 1 007 Kč od 15. 9. 2021 do 2. 3. 2022; celkem 5 412 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 812,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 229 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty 30 712,10 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst 1 a.t. tj převzetí a příprava zastoupení; výzva k plnění; návrh ve věci samé, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 920 Kč ve výši 1 663,20 Kč, kterou je právní zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.