8 C 313/2020-126 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 24. 8. 2020, domáhal určení, že nemovitost je předmětem zaniklého a doposud nevypořádaného společného jmění manželů. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci jsou bývalými manžely – jejich manželství bylo uzavřeno dne 31. 5. 2002 před Úřadem Městské části [obec a číslo] a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 5. 2019). Kupní smlouvou ze dne 10. 6. 2011 účastníci za trvání manželství nemovitosti, a to bytovou jednotku [číslo] nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], bytový dům, v katastrálním území Malešice, obec Praha, zapsanou na [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Malešice, u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] spolu se spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Malešice, obec Praha u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] a spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemku parcelní [číslo] zapsaného na LV č. [rok] pro katastrální území Malešice, obec Praha u katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen předmětná nemovitost). Nemovitosti sice byly zapsány do katastru nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované, avšak tento zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu, když tyto nemovitosti byly za trvání manželství ve skutečnosti zakoupeny ze společných finančních prostředků účastníků, byly nabyty za trvání manželství. Za trvání manželství účastníků nebylo jejich společné jmění manželů zrušeno, zúženo ani neuzavřeli dohodu o odděleném manželském jmění. Žalobce má na určení naléhavý právní zájem, neboť stav zapsaný ve veřejném seznamu není v souladu se skutečným právním stavem. Žalobce se souladu skutečného a katastrálního stavu může domoci pouze soudním rozhodnutím. 2. Žalovaná se podáním, doručeným soudu dne 7. 9. 2020, k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobce, pak žalobce tento – s ohledem na judikatorní praxi – po provedeném dokazování neprokáže, tedy neprokáže naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jím formulovaném žalobním petitu. Žalovaná má za to, že v žalobě vymezený rámec nároku v podobě žalobního petitu není právně relevantní, jelikož žaloba není důvodná, a to i když je zde (formálně) splněna podmínka nesouladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným (právním) stavem, avšak věcně tu podmínka tohoto nesouladu splněna není. Žalovaná koupila za trvání manželství s žalobcem nejprve nemovité věci ležící v obvodu působnosti Okresního soudu v Děčíně a později, rovněž za trvání manželství s žalobcem, nemovité věci ležící v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 10. Obecně platí a soudní praxe (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]) jednotně vychází z toho, že věc, která byla pořízena za trvání společného jmění manželů z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které měl již v době před uzavřením manželství nebo které sám získal darováním či děděním), se nestává předmětem společného jmění manželů, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji pořídil. Pokud se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí. O takový případ v dané věci jde. Odlišné důsledky však nastávají v případě, kdy je sice kupní cena zaplacena z výlučných prostředků jednoho z manželů, avšak kupujícími jsou oba manželé a oba jasně projeví vůli nabýt koupenou věc do společného jmění manželů. V tomto případě výlučně„ investující“ manžel nekupuje věc pro sebe, ale projevuje vůli k pořízení věci do společného jmění manželů, a druhý manžel toto akceptuje. Tato vůle obou manželů je pak rozhodující z hlediska určení, zda věc patří nebo nepatří do společného jmění manželů. V daném případě žalovaná na koupi předmětných nemovitostí získala finanční zdroje prodejem jiných svých nemovitostí, které zdědila po svých předcích. Šlo o prodej nemovitostí v obci [obec], katastrální území Karlov u Roškopova a nemovitostí v obci [obec], katastrální území Hloubětín. Tedy v kupní smlouvě ze dne 10. 6. 2011 byla jako účastník kupní smlouvy na straně kupující označena toliko žalovaná, přičemž žalobce byl bez jakýchkoliv výhrad k označení účastníků kupní smlouvy i k jejímu vlastnímu obsahu. Nemovitosti proto žalovaná nabyla do svého vlastnictví, společně se žalobcem projevenou vůlí, bezchybným právním úkonem. O vůli koupit nemovitosti nikoli do společného jmění manželů svědčí nejlépe skutečnost, že kupní smlouvu podepsala sama žalovaná jako kupující s využitím svých výlučných finančních zdrojů. Žalobce s tím byl srozuměn, jelikož byl účasten všech předkontraktačních jednání včetně závěrečného podpisu smlouvy za účasti prodávající [jméno] [příjmení]. V dané věci tudíž žalovaná za trvání manželství předmětnou kupní smlouvu, mající všechny potřebné náležitosti, jejíž platnost nebyla nikým zpochybněna, podepsala na straně kupující a tím se nemovitosti nestaly součástí společného jmění manželů, nýbrž jsou ve výlučném vlastnictví žalované. [příjmení], právně významnou vůli, žalobce v procesu uzavírání kupní smlouvy neprojevil a současně ze všech okolností případu jasně nevyplývá něco jiného (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Akcentovat je třeba to, že žalobce, jako osoba, která výlučné vlastnické právo žalované popírá, tíží důkazní břemeno ohledně vyvrácení správnosti zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, neboť soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem se, stejně jako jednání v dobré víře, presumuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]). V tomto judikatorním rámci, vzhledem k povaze žalobcem žalobou uplatněného nároku, není žalobce v řízení aktivně věcně legitimován, neboť není subjektem hmotněprávního poměru, tzn. žalobce není nositelem hmotněprávního oprávnění. Žalobce neprokáže, při jím vymezeném nároku, naléhavost svého právního zájmu na požadovaném určení, protože žaloba není podána po právu, a je tudíž nedůvodná. Žalobce nadále užívá nemovitosti žalované, ač mu právo bydlení zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu manželství (od 14. 5. 2019). 3. Podáním, doručeným soudu dne 30. 6. 2021, žalobce doplnil svá tvrzení tak, že předmětné nemovitosti byly ve skutečnosti zakoupeny oběma účastníky společně. Předmětné nemovitosti byly nabyty jedním z manželů, tj. žalovanou za trvání manželství a patří tak do společného jmění manželů. Pokud žalovaná tvrdí, že nákup nemovitostí financovala výhradně ze svých výlučných prostředků, je povinna nést o pořízení výlučného majetku, resp. jeho financování z výlučných prostředků, důkaz. Za stávající stavu dokazování nelze uzavřít, že nemovitosti, resp. kupní cenu nemovitostí žalovaná financovala ze svých výlučných prostředků. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná sice zdědila majetky a z jejich následného prodeje obdržela výlučné finanční prostředky, nicméně nelze uzavřít a žalovaná dosud neprokázala a neunesla důkazní břemeno v tom smyslu, že právě z těchto finančních prostředků z jejího výlučného vlastnictví financovala předmětné nemovitosti. Nemovitosti a jejich pořízení bylo financováno z bankovního účtu, na němž se nacházely prostředky náležející do společného jmění manželů (č.ú. [číslo] vedený u [právnická osoba]). Účet byl veden na žalovanou a byl zřízen za trvání manželství a po vzájemné dohodě obou manželů jako společný účet. K bankovnímu účtu měla přístup pouze žalovaná, žalobce k účtu přístup neměl, disponoval s prostředky na účtu pouze prostřednictvím internetového bankovnictví. Finanční prostředky, které žalobce vydělal – jako automechanik (OSVČ) a jiné příjmy získané za trvání manželství předával v hotovosti žalované. Žalovaná takto v hotovosti obdržené finanční prostředky vkládala na zmiňovaný účet nebo je ukládala do bezpečnostního sejfu, který se nacházel ve společném domě účastníků. Finanční prostředky z účtu byly používány na běžné potřeby rodiny. Dle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka] při nabytí věci pomocí prostředků, které byly vzaty jednak z bezpodílového spoluvlastnictví manželů a jednak z osobního majetku některého z manželů, stávaly se věci takto nabyté předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez ohledu na rozsah použitých prostředků z bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tyto právní závěry jsou nepochybně použitelné i na posouzení právní věci v daném případě. Tedy, byť i částečná úhrada kupní ceny žalovanou z výlučných prostředků, by nemohla vyloučit předmětné nemovitosti ze společného jmění manželů. 4. V průběhu jednání konaného dne 13. 9. 2021 zástupce žalované uvedl, že z výpisu z účtu za květen 2011 vyplývá, že 6. 5. 2011 odešla částka 50 000 Kč na zálohu a 31. 5. 2011 byla zaplacena částka 1 mil. Kč, což je kupní