9 C 383/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou, došlou dne 27.10.2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 3 510 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 614,84 Kč. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný žalobkyni neuhradil televizní poplatek za měsíce říjen 2018 – prosinec 2020 po 135 Kč měsíčně. Ačkoli žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný žádal úhradu dluhu ve splátkách s tím, že je starobní důchodce a dlužná částka je pro něj vysoká. 3. Soud měl za prokázané, že žalovaný se v lednu 2007 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence (potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem k úhradě částky ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení výzvy, výzva byla doručena a žalovaný ji převzal osobně. (upomínkou k zaplacení dlužných televizních poplatků, doručenkou). 4. Na základě zjištěného závěru o skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že žalovanému, jakožto držiteli televizního přijímače, vznikla v souvislosti s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., povinnost žalobkyni hradit poplatky dle § 6 citovaného zákona v měsíční výši 135 Kč. Žalovaný tuto povinnost řádně a včas nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatek za měsíce říjen 2018 – prosinec 2020, celkem ve výši 3 510 Kč. Zákon konstruuje povinnost platit televizní poplatek jako povinnost založenou pouhým držením televizního přijímače, bez ohledu na způsob jeho užívání. Dle § 7 odst. 3 zák. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem nebo právnická osoba, je televizní poplatek splatný čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný neprokázal, že by za dlužné období poplatek ve výši po 135 Kč hradil. O příslušenství soud rozhodl dle § 10 cit. zák. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb.. Žalovaný je nepochybně starobním důchodcem, což indikuje jeho horší sociální situaci. Jeho sociální situaci ovlivňuje také aktuální zhoršená hospodářská situace a citelná inflace. Za této situace výjimečně přistoupil soud ke stanovení povinnosti žalovaného ve splátkách, když žalobkyně se s ohledem na její velikost opoždění takto nízké platby významněji nedotkne. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (po 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 vyhlášky). Žalobkyně agendu televizních poplatků sama spravuje, předání jejich vymáhání advokátu nemá racionální důvod. Proto náklad žalobkyně na její zastoupení advokátem není účelně vynaložený náklad a jeho náhradu nelze žalobkyni přiznat (nález Ústavní soudu I. ÚS 3768/14 ze dne 6.2.2015). S ohledem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.