9 C 77/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 10

Manželka se návrhem podaným podepsanému soudu dne 8. 9. 2022 domáhala rozvodu manželství s tím, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městskou částí [obec a číslo]. Z manželství se děti nenarodily. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky]. Manželka svůj návrh odůvodnila tak, že v průběhu manželství došlo k vzájemnému citovému odcizení a vzájemným neshodám z důvodu rozdílných názorů na chod společné domácnosti, trávení volného času, životních hodnot a náhledu na budoucnost. Manželka se odstěhovala ze společné domácnosti v červnu 2021, v září téhož roku došlo ke krátkému pokusu o záchranu manželství, kdy manželé žili v bytě manželky na [obec a číslo], který však nebyl úspěšný. Ke společnému soužití manželka uvedla, že manžel trávil většinu času v zaměstnání a volný čas mimo domov, což vedlo k častým rozporům a postupnému odcizení. Pokus o obnovu vztahu nebyl úspěšný, situace se opakovala. Ze strany manželky došlo v důsledku toho k úplnému citovému odcizení. Manželství je hluboce a trvale rozvráceno, nelze očekávat obnova manželského soužití, manželé spolu nekomunikují. Jedná se o formální svazek, který již neplní žádnou ze svých společenských funkcí. Manželé před uzavřením manželství uzavřeli Smlouvu snoubenců o manželském majetkovém režimu ve formě notářského zápisu NZ [číslo]. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil při ústním jednání dne 28. 11. 2022, při kterém manželé soudu předložili Dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a společného bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství. Při ústním jednání manželé na rozvodu trvali, uvedli, že společná domácnost byla vedena do [anonymizováno] [rok], nevidí možnost obnovy manželského soužití. Z oddacího listu vydaného Obvodním národním výborem v [obec a číslo], jakož i ze shodných vyjádření manželů, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městskou částí [obec a číslo]. Z dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství bylo zjištěno, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] a podpisy na této dohodě jsou úředně ověřeny. Podle ust. § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o.z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 755 odst. 2 o.z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle ust. § 757 o.z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí a dohodli se na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Podle ust. § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V daném případě soud manželství účastníků rozvedl, neboť manželé splnili všechny zákonné podmínky uvedené shora, tedy v daném případě bylo prokázáno, že manželství trvá déle než 1 rok, déle než půl roku manželé spolu nežijí, a předložili soudu dohodu o vypořádání společného jmění a bydlení, soud proto manželství rozvedl, aniž by zkoumal příčinu rozpadu tohoto manželství. Vzhledem k tomu, že z manželství se děti nenarodily, rozvodu ani po této stránce nic nebrání. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 23 věta první zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění, když pro aplikaci věty druhé tohoto zákonného ustanovení soud podmínky neshledal.