26 C 2/2023-17 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaný zaplatil 9 801 Kč. Dne 31. 12. 2020 se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (jistina) na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 6 501 Kč (poplatek). Jistina a poplatek byly splatné 30. 1. 2021. Žalovaný své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil 29 200 Kč Touto částkou umořila smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky, poplatek a část jistiny. Před uzavřením smlouvy si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost zaplatit úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 smlouvy; písemné výzvy z 6. 2. 2021, 13. 2. 2021, 20. 2. 2021, 1. 3. 2021, 16. 3. 2021). 2. Na základě listin, které předložila žalobkyně (smlouva o zápůjčce z 31. 12. 2020 na částku 17 900 Kč, dodatek ke smlouvě z 5. 1. 2021 na poskytnutí dodatečných finančních prostředků ve výši 2 100 Kč, výpis z účtu na poukázání částky 17 900 Kč žalovanému z 31. 12. 2020, výpis z účtu na poukázání částky 2 100 Kč žalovanému z 5. 1. 2021, všeobecné obchodní podmínky, dopis z 6. 9. 2022 s předžalobní výzvou k zaplacení, upomínky z 6. 2. 2021, 13. 2. 2021, 20. 2. 2021, 1. 3. 2021, 16. 3. 2021), soud dospěl k závěru, že účastníci 31. 12. 2020 ve znění dodatku z 5. 1. 2021 uzavřeli smlouvu o úvěru na celkovou částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet za podmínek specifikovaných smlouvou s povinností pro případ prodlení zaplatit smluvní pokuty, náklady upomínání (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně žalovanému na jeho účet zaslala 17 900 Kč a 2 100 Kč. 3. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného (§§ 85, 83 zákona č. 257/2016 Sb.). K tomuto tvrzení žalobkyně nenavrhla žádné důkazy (ani žádnou listinu, která by se tohoto týkala nepředložila). 4. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Pokud žalobkyně nedoložila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, posoudil soud smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jako neplatnou. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně žalobkyni zaplatil 29 200 Kč. Soud proto žalobu zamítl. 6. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a contrario při posouzení toho, že žalovanému náklady řízení nevznikly.