34 C 234/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 227 445,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě Smlouvy o podnikatelském nájmu věcí movitých [číslo] ze dne 15. 9. 2021, [číslo] dne 4. 11. 2021, na základě kterých žalobkyně dodala žalovanému zboží, které následně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 3. 11. 2021 znějící na částku 130680 Kč se splatností dne 9. 11. 2021, tato faktura byla žalovaným uhrazena ve dvou splátkách (dne 11. 11. 2021 75 000 Kč a dne 13. 12. 2021 částka 55 680 Kč), fakturou [číslo] ze dne 1. 12. 2021 znějící na částku 136 064,50 Kč se splatností dne 10. 12. 2021, na tuto fakturu žalovaný uhradil pouze 14 320 Kč, a fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2021 znějící na částku 26 202,73 Kč se splatností dne 14. 1. 2022, z této faktury byla odečtena uhrazená kauce 40 000 Kč na stroj – vibrační válec [anonymizována dvě slova]. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2021 byly doúčtovány původně poskytnuté slevy na částku 79 497 Kč se splatností dne 14. 1. 2021, na které žalovaný ztratil nárok. Celková dlužná jistina činí 227 445,23 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení ve výši 0,05% za každý započatý den prodlení. Likvidátor namítl, že nárok neuznává a navrhl, aby soud rozhodl na základě předložených listinných důkazů. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení z listinných důkazů bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o podnikatelském nájmu věcí movitých [číslo] ze dne 14. 9. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému k užívání vibrační válec [příjmení] [jméno] 150 na období od 15. 9. 2021 do 10. 10. 2021. Půjčovné za 1 den bylo sjednáno ve výši 3850 Kč plus DPH (smlouvou o podnikatelském nájmu věcí movitých). Žalovaný vrátil [anonymizována dvě slova] až dne 8. 12. 2021 (předávacím protokolem ke smlouvě o pronájmu [číslo]). Strany dále uzavřely smlouvu o podnikatelském pronájmu [číslo] ze dne 16. 11. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému k užívání minirýpadlo [jméno] [příjmení] [anonymizováno] na období od 16. 11. 2021 do 19. 11. 2021. Půjčovné za 1 den bylo sjednáno ve výši 3 290 Kč plus DPH (smlouvou o podnikatelském nájmu věcí movitých). Žalovaný mynirýpadlo vrátil až dne 9. 12. 2021 (předávacím protokolem ke smlouvě o pronájmu [číslo]). Žalobkyně následně pronájem poskytnutých strojů vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 3. 11. 2021 znějící na částku 130 680 Kč se splatností dne 9. 11. 2021, tato faktura byla dle tvrzení žalobkyně žalovaným uhrazena ve dvou splátkách (dne 11. 11. 2021 75 000 Kč a dne 13. 12. 2021 částka 55 680 Kč), fakturou [číslo] ze dne 1. 12. 2021 znějící na částku 136 054,50 Kč se splatností dne 10. 12. 2021 (vibrační válec za pronájem v délce 26 dní ve výši 94 380 Kč a minirýpadlo v délce 13 dní za částku 41 684,50 Kč), dle tvrzení žalobkyně na tuto fakturu žalovaný uhradil pouze částku 14 320 Kč, fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2021 znějící na částku 26 202,73 Kč se splatností dne 14. 1. 2022. Fakturou [číslo] ze dne 31. 12. 2021 byly doúčtovány původně poskytnuté slevy na částku 79 497 Kč se splatností dne 14. 1. 2022 (fakturami). Smluvní strany si pro případ prodlení sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý započatý den prodlení (čl. 6 [anonymizováno] podmínek pronájmu). Před podáním žaloby byla zaslána předžalobní upomínky (upomínkou ze dne 23. 3. 2022 s doručenkou). Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu dle § 2316 odst. 1 o.z., na jejímž základě se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, ocitl se s placením dluhu v prodlení. Podle ustanovení § 1970 o.z. tak vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení, který byl sjednán ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a žalovaný neprokázal, že dlužnou částku uhradil, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 973 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 373 Kč a z paušální náhrady dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., kdy paušál činí 300 Kč/úkon, celkem 2 úkony (sepis žaloby, předžalobní výzva). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.