46 C 174/2022-156 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 6. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 593 953,67 Kč, eventuálně 301 392,82 Kč, s příslušenstvím. 2. V žalobě žalobkyně tvrdila, že uplatnila dne 6. 12. 2021 ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o [anonymizováno] za [anonymizováno] způsobenou při [anonymizována dvě slova] moci [anonymizováno] nebo [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a o [anonymizováno] zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]“), vůči státu, v tomto případě zastoupeném [stát. instituce], [anonymizováno] na náhradu [anonymizováno] způsobené nesprávným [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], spočívajícím v nevydání rozhodnutí (resp. materiálně v nerozhodnutí o celém nároku žalobce) v zákonem stanovené lhůtě, v důsledku čehož marně uplynula zákonná lhůta pro stanovení daně. Jelikož do dne podání žaloby neobdržela žalobkyně jakoukoliv reakci ze strany [stát. instituce] na jím uplatněný nárok, je nucena podat s ohledem na ustanovení § 35 zákona o [anonymizována dvě slova] a související riziko promlčení svého nároku žalobu. 3. Žalobkyně v rámci žaloby popsala, že v jejím katastrálním území je umístěna [anonymizována dvě slova], provozovaná [právnická osoba] [obec], s.r.o. Aktuálně jsou odpady ukládány výlučně na katastrálním území žalobkyně, v minulosti se těleso [anonymizováno] nacházelo rovněž na katastrálním území [územní celek]. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, který byl k 31. 12. 2020 zrušen, platilo, že pokud provozovatel [anonymizováno] neodvedl obci nebo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování [anonymizováno], rozhodnutím, na návrh příjemce poplatku. Za neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. Úrok z prodlení je příjmem obce. Žalobkyně podala v souladu s uvedeným ustanovením návrh příjemce poplatku na uložení povinnosti zaplatit neodvedený poplatek za ukládání odpadů. Přestože byl návrh doručen dne 15. 5. 2015, bylo o něm pravomocně rozhodnuto teprve rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 6. 12. 2018, [číslo jednací] [spisová značka], přičemž rozhodnuto bylo o rozdělení vybraných poplatků za ukládání odpadu mezi žalobkyni a [územní celek] za období od 1. 6. 2014 do 31. 3. 2016, přestože žalobkyně jako navrhovatelka neomezila svůj návrh pouze na toto období. Daným rozhodnutím nebyl vyčerpán celý nárok žalobkyně, neboť jí nikdy nebyl odveden poplatek za využívání části příjezdové komunikace na jejím území v rámci provozování předmětné [anonymizováno]. Příjemcem poplatku dle § 47 odst. 1 zákona o [anonymizováno] byla žalobkyně až v souvislosti s IV. etapou předmětné [anonymizováno], tedy od [anonymizováno] 2014, již předtím však platilo, že část stavby příjezdové komunikace, související s provozem [anonymizováno], leží v jejím [anonymizováno] území. Tato příjezdová komunikace byla jako součást stavby již zahrnuta do stavebního povolení [stát. instituce] ze dne 26. 5. 1994, [číslo jednací], jímž byla povolena etapa I. předmětné [anonymizováno], proto žalobkyně uplatnila v [anonymizováno] ze dne 15. 5. 2015 nárok na příslušnou část poplatku odpovídající užívání komunikace, tento však nebyl doposud žalobkyni přiznán žádným z rozhodnutí krajského úřadu. V rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 2. 5. 2018, č.j. [spisová značka] [číslo] se přitom uvádí, že„ základem pro rozdělení poplatků za skládkování mezi obce, na jejichž [anonymizováno] se skládka nachází, má být plocha pozemku, uvedeného ve stavebním povolení aktuálně využívané části skládky, zvětšená o plochu, kterou zabírají používaná obslužná zařízení, např. příjezdová komunikace.“ [anonymizováno] k tomu, že žalobkyni nebyl rozhodnutím [anonymizováno] úřadu přiznán poplatek za užívání předmětné příjezdové komunikace, uplatnila tento svůj nárok opětovně návrhem ze dne 10. 7. 2019 [anonymizováno] úřad [územní celek] následně rozhodnutím ze dne 15. 1. 2020, [číslo jednací] [spisová značka] nevyhověl návrhu, aby bylo [právnická osoba] [obec], s.r.o. uloženo zaplatit žalobkyni vybraný poplatek a úrok z prodlení, s tím, že údajně uplynula zákonná tříletá lhůta pro stanovení daně. O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodlo [stát. instituce] rozhodnutím ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. [spisová značka] [číslo] tak, že jej zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo, ztotožňujíc se se závěrem, že pro přiznání požadovaného poplatku již uplynula zákonná lhůta pro stanovení daně dle daňového řádu. Dle názoru správních orgánů tedy již není možné přiznat žalobkyni podíl na poplatcích za skládkování za I., II. a III. etapu provozu dané [anonymizováno], v rámci nichž dostávala poplatky pouze [územní celek]. V případě poplatků za uložení odpadu na skládku [obec] v rámci I. – III. etapy totiž měla lhůta pro jejich stanovení uplynout dne 30. 6. 2017. V návrhu ze dne 15. 5. 2015 byl nárok týkající se příjezdové cesty coby součásti skládky, která se nachází v katastru žalobkyně, formulován jako alternativní návrh pro případ, že se správní orgán neztotožní s názorem, že příjemcem poplatku má být pouze ta obec, na jejímž území se nachází vlastní úložiště odpadu. Správní orgán se s tímto názorem skutečně neztotožnil, proto mělo být rozhodnuto též o návrhu žalobkyně na přiznání poplatku vybraného v minulosti, o čemž však doposud rozhodnuto nebylo, a tato nečinnost nemůže být zhojena skutečností, že se žalobkyně neodvolala proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne 6. 12. 2018, které tak nabylo právní moci. Žalobkyně totiž neměla důvod zpochybňovat poplatek, který jí byl přiznán za období od [anonymizováno] 2014, pouze tvrdí, že jí měl být přiznán též poplatek za předcházející období. Tím, že o celém nároku uplatněném žalobkyní nerozhodl, se správní orgán dopustil nezákonné nečinnosti, v důsledku které došlo k marnému uplynutí zákonné lhůty pro stanovení daně, a tím vznikla žalobkyni majetková škoda. Současně tak byla v daném případě naplněna odpovědnost státu za škodu způsobenou žalobkyni nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu. Ve vztahu k odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem přitom není zákonem stanovena podmínka vyčerpání všech procesních prostředků obrany. 4. Co se týče vyčíslení nároku na [anonymizována dvě slova], je tvořen poplatkem, který měl být žalobkyni odveden za období roku 2012 až do [anonymizováno] 2014. Žalobkyně vycházela z postupu, jakým vyčíslil správní orgán nároky dotčených obcí v pravomocném rozhodnutí vydaném dne 6. 12. 2018, přičemž přistoupila k uplatnění primárně pouze toho nároku, který v době podání prvního návrhu, tedy dne 15. 5. 2015, nebyl promlčen s tím, že podáním návrhu došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty, neboť obdobně byl rozhodnutím [číslo jednací] [spisová značka] datovaným 6. 12. 2018 dotčeným obcím přiznán poplatek za období od [anonymizováno] 2014. Výše poplatku, který žalobkyně požaduje, činí 593 953,67 Kč a pro případ neuznání stavení promlčecí lhůty činí 301 392,82 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, neboť tato lhůta byla nadřízeným správním orgánem prodloužena do 15. 1. 2016, poté již byl krajský úřad v nečinnosti. Pokud by k nečinnosti nedošlo, mělo být o původním návrhu včetně uplatněného poplatku za příjezdovou cestu rozhodnuto do 15. 1. 2016, přičemž k tomuto datu nebyly promlčeny poplatky odvedené za období [anonymizováno] 2013 až [anonymizováno] 2014. S ohledem na to, že na žádost žalobkyně ze dne 6. 12. 2021 nebylo nijak reagováno, žádá zároveň zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni žádosti o zaplacení nároku. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zaslaném soudu dne 12. 9. 2022 navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, neboť není splněna podmínka existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného [anonymizována dvě slova] spočívajícího v nezákonné činnosti správního orgánu. Uvedla, že žalobkyně dne 6. 12. 2021 uplatnila právo na náhradu majetkové újmy. Žalovaná sdělila žalobkyni své stanovisko podáním ze dne 6. 6. 2022 č.j. [spisová značka] [číslo], sp. zn. [spisová značka] [číslo], kterým žádosti nevyhověla, neboť neshledala splněnými podmínky pro vznik odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. V rámci správního řízení vedeného u [anonymizována dvě slova] [územní celek] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] činil správní orgán úkony průběžně a v zákonem stanovených lhůtách, kdy konkrétně bylo rozhodováno rozhodnutími ze dne 19. 7. 2016, [číslo jednací] [spisová značka] a ze dne 29. 5. 2017, [číslo jednací] [spisová značka], kdy v obou případech byla provozovateli skládky uložena povinnost zaplatit neodvedenou část poplatku za uložení odpadů žalobkyni a obci