7 C 190/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 10

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 300 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 8. 3. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání [číslo], dle níž byla žalovanému poskytnuta na účet částka 5 000 Kč, žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal tuto částku žalobkyni vrátit do 25 dnů, tj. do dne 2. 4. 2021 a zaplatit sjednaný poplatek, nevrátila však ničeho. Žalovaná částka se skládá z jistiny 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 950 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 300 Kč, smluvní pokuty 2 500 Kč a náklady upomínání 1 550 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru, korespondence mezi stranami, potvrzení o platbě, předžalobní výzva včetně podacího archu) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: žalovaný a žalobkyně uzavřely dne 8. 3. 2022 na dálku smlouvu o finančních službách [číslo], na jejímž základě byla žalovanému dne 8. 3. 2022 poskytnuta finanční částka ve výši 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 25 dnů, tj. 2. 4. 2022. Žalovaný však porušil své povinnosti, když řádně a včas předmětnou částku nevrátil, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. § 2396 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2397 zákona: Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 zákona: (1) Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (2) Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Dle § 2399 zákona: (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru na základě, které žalovanému dne 8. 3. 2022 zaslala na jeho bankovní účet částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit ve lhůtě 25 dnů, resp. do 2. 4. 2022. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo žalobkyně vedle dlužné jistiny má nárok na sjednané poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 950 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a dále pak nárok na náklady upomínání žalovaného dle ceníku žalobkyně ve výši 1 550 Kč za zaslané SMS a e-mailové zprávy. S ohledem na výše uvedené má soud má za prokázaný nárok žalobkyně a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5% denně z dlužné jistiny od 3. 4. 2022 do zaplacení, resp. ode dne následujícího, kdy měl žalovaný dlužnou jistinu žalobkyni vrátit, a to v souladu s ujednáním stran a všeobecnými podmínkami žalobkyně. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 (např. řízení ve věci sp. zn. 14 C 31/2022 a 35 C 132/2021). Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 300 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.