8 C 192/2023-22 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 5. 2023 domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat měřící zařízení typu [anonymizováno], výrobního čísla [číslo], které je umístěno na adrese odběrného místa [adresa] v místě spotřeby (EIC) č.: [anonymizováno] (dále jen„ plynoměr“), a též uhrazení nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl na základě smlouvy odběratelem zemního plynu ve shora uvedeném odběrném místě a poté, co byla distribuce plynu ukončena ke dni 18. 5. 2022, nevydal žalobkyni plynoměr, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání na den 20. 9. 2023. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. 5. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je akciovou společností podnikající v oblasti distribuce plynu. 6. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu ze dne 13. 5. 2007 s přílohami soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako obchodník a žalovaný jako zákazník, odběrné místo bylo sjednáno na adrese [adresa] Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Právní vztahy, které nejsou smlouvou blíže upraveny, se řídí energetickým zákonem. K ukončení smlouvy došlo na žádost ke dni 18. 5. 2022. Plynoměr po ukončení smlouvy nebyl demontován, protože žalovaný neumožnil přístup do bytu dne 30. 6. 2022 ani dne 8. 9. 2022, přestože žalobkyně dne 22. 8. 2022 žádala žalovaného o zpřístupnění plynoměru dne 8. 9. 2022. 7. Z výzvy ze dne 30. 1. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zpřístupnění plynoměru. 8. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. 9. Soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že na základě smlouvy o připojení k distribuční soustavě kategorie domácnost ze dne 13. 5. 2007 byl žalovanému na adrese odběrného místa [adresa] osazen plynoměr typu A015, výrobního čísla [číslo]. Distribuce plynu byla ukončena ke dni 18. 5. 2022. Následně mělo dojít k demontáži plynoměru. Plynoměr však demontován nebyl, neboť žalovaný neumožnil přístup do bytu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k poskytnutí součinnosti, a to i prostřednictvím své právní zástupkyně. 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Podle § 56 odst. 1 písm. c), e), f) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dále jen„ EZ“), jsou účastníky trhu s plynem provozovatelé distribučních soustav, obchodníci s plynem a zákazníci. 12. Podle § 71 odst. 1, 6 EZ odběr plynu je měřen měřicím zařízením. Výrobci plynu, zákazníci a provozovatelé zásobníků plynu jsou povinni umožnit provozovateli přepravní soustavy a provozovateli distribuční soustavy kdykoliv přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. 13. Podle § 71 odst. 8 EZ ten, kdo je povinen vybavit odběrné nebo předávací místo měřicím zařízením, zajišťuje instalaci měřicího zařízení na svůj náklad a na svůj náklad jej udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření. 14. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být ten, kdo věc neprávem zadržuje, vlastníkem žalován, aby ji vydal. 15. Žalobkyně osadila na adrese odběrného místa [adresa] plynoměr typu A015, výrobního čísla [číslo], jako měřicí zařízení dle § 71 odst. 1, 2 EZ. Žalovaný však již nemá uzavřenou smlouvu o odběru plynu ve shora uvedeném odběrném místě, neboť distribuce plynu byla ukončena ke dni 18. 5. 2022. V důsledku toho vzniklo žalobkyni právo na vydání výše specifikovaného plynoměru. Žalobkyně se pokusila o demontáž plynoměru, což se jí pro absenci součinnosti ze strany žalovaného nezdařilo. Tím žalovaný porušil povinnost podle § 71 odst. 6 EZ. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem plynoměru, a proto se důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva tím, že žádá vydání plynoměru podle § 1040 odst. 1 o. z. 16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobkyni plynoměr tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 627 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení a sepis žaloby) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 977 Kč. 18. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.