8 C 41/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 20. 5. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 666,60 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], s žalovaným dne 22. 5. 2018 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal splatit formou 13 měsíčních splátek (měsíční splátka činila 1 040 Kč) spolu s poplatkem kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za správu úvěru, případně poplatkem za uzavření smlouvy splatným při uzavření smlouvy a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 5 520 Kč. Splatnost poslední splátky byla sjednána na 22. 6. 2019. Žalovaný však úvěr ke dni splatnosti poslední splátky řádně nesplatil, na svůj závazek uhradil pouze částku ve výši 11 580 Kč. Pohledávka za žalovaným byla poté přešla na přechodného věřitele a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, s účinností ke dni 22. 12. 2021, postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena. Žalobkyně uplatňuje kromě nesplacené jistiny ve výši 1 940 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 461,22 Kč (od poslední splátky úvěru, tj. 23. 6. 2019 do 29. 11. 2021), účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 940 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a smluvní pokutu v částce 1 726,60 Kč (0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení – od 23. 6. 2019 do 29. 11. 2021). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne 22. 5. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo]. Dle této smlouvy věřitel poskytl žalovanému úvěr celkem ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 13 měsíčními splátkami po 1 040 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil, splatil pouze část svého dluhu (11 580 Kč, která odpovídá 11 řádně uhrazeným splátkám). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kromě jistiny ve výši 1 940 Kč žalovaný dluží žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 1 940 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 461,22 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu v částce 1 726,60 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. 5. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně mezi sebou sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o.z.“). Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně jako úvěrující veškeré poskytnuté peněžní prostředky s příslušenstvím a porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. Výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 666,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 8. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůty k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.