22 C 177/2024-25 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 379 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 1. 2023 (dále též jen „smlouva“), na jejímž základě zapůjčila žalovanému částku 13 400 Kč, která žalobkyni měla být vrácena do 24. 2. 2023, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 048 Kč. Žalovaný zápůjčku ve sjednané době nevrátil, a to ani na výzvu žalobkyně. Dlužná částka je tvořena částkou 16 448 Kč (jistina a poplatek), náklady na upomínání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutou 0,1 % denně z dlužné jistiny 13 400 Kč ode dne 25. 2. 2023 do 28. 2. 2024, kterou žalobkyně vyčíslila částkou 4 931 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 400 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 24. 2. 2023 spolu s poplatkem ve výši 3 048 Kč (smlouvou o zápůjčce ze dne 25. 1. 2023 včetně všeobecných obchodních podmínek).5. Žalobkyně odeslala dne 25. 1. 2023 na účet žalovaného částku 13 400 Kč, tato částka byla na účet žalovaného připsána (potvrzením o platbě od , právnická osoba, .).6. Žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně ze strany žalobkyně upomínán k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2024, v níž žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 1. 2023 (upomínkami k zaplacení dluhu ze dne , právnická osoba, . 2023, 10. 3. 2023, 17. 3. 2023, 26. 3. 2023, 10. 4. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 23. 1. 2024 včetně podacího archu).7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“).10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 13 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem 3 048 Kč. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu.11. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny.12. K výzvě soudu stran splnění této zákonné povinnosti žalobkyně dne 18. 6. 2024 uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, což činí smlouvu podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.13. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 13 400 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržel plnění bez právního důvodu a je povinen žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 13 400 Kč.14. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaný s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení však žalobkyni přiznal až od 27. 1. 2024, tj. ode dne následujícího po dni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovená v žalovanému prokazatelně odeslané předžalobní upomínce (upomínka byla odeslána dne 23. 1. 2024, podle domněnky doby dojití zakotvené v § 573 o. z. došla do sféry dispozice žalovaného dne 26. 1. 2024, od tohoto data počala běžet v upomínce stanovená tři denní lhůta k plnění, jež uplynula 29. 1. 2024, a od následujícího dne byla žalovaný v prodlení.15. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. zamítl.16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, jelikož účastníci měli ve věci zhruba stejný úspěch.17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.