12 C 43/2025-31 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 792 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nedodaného zboží – školních lavic, jejichž kupní cenu žalobkyně uhradila na základě faktur žalované č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, ze dne 21. 12. 2023.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila pouze tak, že žalobkyní požadovaná částka neodpovídá skutečnosti, když jí byla zaslána další částečná úhrada ve výši 2 391 Kč a aktuální dlužná jistina činí částku 54 401 Kč.3. Žalobkyně dále na ústním jednání uvedla, že žalovaná svůj dluh částečně hradila a zbyla jí k doplacení částka ve výši 56 792 Kč, ze kterých ke dni ústního jednání žalovaná prokazatelně zaplatila 2 391 Kč ke dni 1. 4. 2025. Po ověření s účetní žalobkyně činí nesporným, že na účtu žalobkyně je pohyb zaznamenán do 13. 6. 2025, kdy od žalované nepřišla žádná jiná splátka, tedy dluh nadále činí 54 401 Kč.4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 19. 6. 2025, na které se dostavila pouze žalobkyně. Žalovaná se z jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.6. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že v lednu 2023 žalobkyně zaplatila za dodání zboží na základě faktur číslo , hodnota, ve výši 34 391 Kč, faktury číslo , hodnota, ve výši 17 372 Kč a faktury číslo , hodnota, ve výši 13 029 Kč, avšak k 30. 11. 2023 nebyla kompletní objednávka doručena, proto žalobkyně odstoupila od smlouvy a žádala o vystavení dobropisu a následné vrácení peněz za tyto faktury.7. Z upomínky č. , hodnota, žalobkyně adresovaného žalované ze dne 17. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o zaplacení faktur po splatnosti na základě dobropisu číslo , hodnota, ve výši 17 372 Kč se splatností 28. 2. 2024, dobropisu číslo , hodnota, ve výši 13 029 Kč s datem splatnosti 28. 2. 2024 a dobropisu číslo , hodnota, ve výši 34 391 Kč datem splatnosti 28. 2. 2024.8. Z potvrzení objednávky – kupní smlouvy č. , hodnota, vyplývá, že tato kupní cena byla stanovena na částku celkem 38 734 Kč, předmětem koupě byl školní nábytek (pevný dvoumístný).9. Ze dvou opravných daňových dokladů vystavených žalovanou žalobkyni soud zjistil, že tyto byly vystaveny na vrácení částky 34 391 Kč dle dobropisu číslo , hodnota, a částku 13 029 Kč dle dobropisu číslo , hodnota, a na vrácení částky 17 372 Kč dle dobropisu číslo , hodnota, . Dobropisy celkem činí částku 64 792 Kč.10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 2087 o. z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.Podle § 2088 o. z. prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Podle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1978 o. z. v případě, že prodlení jedné ze smluvních stran zakládá nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.Podle § 2004 odst. 1 o. z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku.Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. V řešené věci žalobkyně a žalovaná uzavřely kupní smlouvu ve smyslu § 2079 odst. 1 o. z., na základě které se žalovaná zavázala dodá předmětné zboží, zatímco žalobkyně za toto zboží uhradí sjednanou kupní cenu. Žalobkyně uhradila žalované kupní cenu dle vystavených faktur, avšak žalovaná se ocitla v prodlení, když neodevzdala žalobkyni předmět koupě ve smyslu § 2087 a § 2088 o. z., a to ani po opakovaných urgencích žalobkyně. Žalovaná neplnila své povinnosti vyplývající z uzavřené kupní smlouvě ani v dodatečné přiměřené lhůtě, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila od smlouvy dle § 1978 o. z. a vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny. Žalovaná však žalobkyni kupní cenu co do částky ve výši 54 401 Kč přes opakované výzvy žalobkyně nevrátila a bezdůvodně se tak obohatila ve smyslu § 2991 o. z. na úkor žalobkyně.12. Žalovaná kupní cenu žalobkyni nevrátila ani v návaznosti na výzvu žalobkyně, tudíž se dostala dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 904,92 Kč, přičemž tato částka představuje 91,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 272 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, účast na jednání).15. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.