22 C 326/2024-47 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 95 344 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobkyně spočíval v nepřiměřené délce správního řízení, v němž byla žalobkyni pravomocně uložena pokuta ve výši 18 000 Kč za přestupek podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody“), a navazujícího soudního řízení, v rámci něhož se žalobkyně domáhala soudního přezkumu správního rozhodnutí. Řízení trvalo pět let, osm měsíců a patnáct dnů a průtahy nastaly zejména v řízení před odvolacím správním orgánem a správními soudy. Základní částka přiměřeného zadostiučinění činí 70 625 Kč v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „stanovisko sp. zn. , Anonymizováno, ), a tato částka by měla být navýšena o 35 % v důsledku naprosté nečinnosti Městského soudu v Praze v období od dubna 2020 do července 2022. Současně je podstatné, že Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí městského soudu z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti a dále městský soud zrušil rozhodnutí žalované, neboť správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav věci. Průtahy tedy vznikly v důsledku pochybení správních orgánů a nebyly způsobeny žalobkyní. Žalobkyně považovala význam předmětu řízení za standardní, nikoliv snížený, neboť byla přesvědčena, že se žádného protiprávního jednání nedopustila a závěr o spáchání přestupku byl pro ni nepřijatelný. Z jejího hlediska se jednalo o otázku principu. Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 24. 4. 2024, žalovaná se za nepřiměřenou délku řízení omluvila, ovšem odmítla poskytnout finanční kompenzaci.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že v daném případě je dostačující formou zadostiučinění konstatování porušení práva a omluva. Význam předmětu řízení pro žalobkyni byl nepatrný, neboť nemohl nikterak negativně zasáhnout její psychickou sféru a opak žalobkyně ani netvrdí. Nadto celkovou délku řízení nelze s ohledem na právní, skutkovou a procesní složitost považovat za excesivní. Na rozhodování se podílelo několik instancí, samotné řízení bylo po skutkové stránce spíše složité a žalobkyni byla uložena pokuta na spodní hranici zákonné sazby.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku správního řízení a navazujícího soudního řízení.5. Dne 24. 7. 2018 bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody, kterého se měla žalobkyně dopustit tím, že bez příslušného rozhodnutí o povolení kácení dřevin mimo les nechala pokácet 27 ks dřevin svým obvodem převyšujícím obvod kmene 80 cm ve výčetní výšce 130 cm, čímž měla porušit § 8 zákona o ochraně přírody. Za přestupek hrozila žalobkyni pokutu až 100 000 Kč dle § 87 odst. 4 písm. c) zákona o ochraně přírody. Dne 13. 8. 2018 se žalobkyně vyjádřila a dne 17. 8. 2018 vydal správní orgán usnesení, jímž stanovil žalobkyni lhůtu 15 dnů k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Dne 9. 10. 2018 správní orgán I. stupně vydal rozhodnutím, jímž shledal žalobkyni vinnou z výše uvedeného přestupku a uložil jí pokutu ve výši 20 000 Kč. Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala dne 9. 11. 2018. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, č. j. , Anonymizováno, , změnila rozhodnutí prvního stupně tak, že upřesnila počet pokácených dřevin a z toho důvodu snížila uloženou pokutu na 18 000 Kč, ve zbytku rozhodnutí prvního stupně potvrdila (spisem , právnická osoba, sp. zn. ZN/ČIŽP/47/5023/2018 a spisem Ministerstva životního prostředí sp. zn. ZN/, Anonymizováno, ).6. Dne 23. 9. 2019 žalobkyně napadla rozhodnutí žalované správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně. Dne 16. 1. 2020 se v řízení vyjádřila žalovaná a současně vznesla námitku místní nepříslušnosti. Usnesením ze dne 6. 2. 2020 byla věc postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Dne 14. 4. 2020 žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Dne 8. 9. 2022 vydal Městský soud v Praze rozsudek, jímž žalobu zamítl. Proti rozsudku podala žalobkyně dne 26. 9. 2022 kasační stížnost. Žalovaná se ve věci vyjádřila dne 10. 10. 2022. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 10. 2023 zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro jeho nepřezkoumatelnost ve smyslu § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť městský soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami žalobkyně. Městský soud v Praze následně vydal dne 14. 12. 2023 rozsudek, jímž zrušil napadené správní rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s., neboť správní orgány neprokázaly, že se vytýkaného jednání dopustila žalobkyně, resp. touto skutečností se dostatečně nezabývaly (spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 2 A 16/2020 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 221/2022).7. Dne 9. 2. 2024 žalovaná vydala rozhodnutí, jímž zrušila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v zájmu zachování dvojinstančnosti řízení. Dne 4. 4. 2024 vydal správní orgán prvního stupně usnesení, jímž rozhodl o zastavení řízení, neboť spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněné prokázáno. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 4. 2024 (rozhodnutím , právnická osoba, v , adresa, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, a spisem Ministerstva životního prostředí sp. zn. , Anonymizováno, ).8. Dne 24. 4. 2024 žalobkyně uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 95 344 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (dopisem ze dne 24. 4. 2024 včetně dokladu o odeslání datové zprávy). Žalovaná dopisem ze dne 22. 10. 2024 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu s ohledem na jeho nepřiměřenou délku, za což se žalobkyni omluvila. Současně odmítla poskytnout finanční zadostiučinění s ohledem na nízkou újmu žalobkyně. Žalovaná rovněž žalobkyni nahradila náklady, které jí vznikly v souvislosti s posuzovaným řízením ve výši 7 865 Kč (stanoviskem žalované ze dne 22. 10. 2024, oběhovým listem platebního poukazu).9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:10. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku správního řízení a navazujícího soudního řízení. Řízení trvalo od 24. 7. 2018 do 27. 4. 2024, tedy 5 let, 9 měsíců a 3 dny. Žalobkyni za přestupek hrozila pokuta až 100 000 Kč, správní orgán I. stupně ji uložil pokutu ve výši 20 000 Kč, kterou následně žalovaná snížila na 18 000 Kč. Během řízení před Městským soudem v Praze nebyly činěny žádné úkony od 14. 4. 2020 do 8. 9. 2022. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu nepřezkoumatelnosti a Městský soud v Praze následně zrušil rozhodnutí žalované, neboť správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Správní řízení bylo zastaveno, neboť spáchání skutku nebylo žalobkyni prokázáno. Žalobkyni šlo v daném řízení o princip, neboť byla přesvědčena, že se protiprávního jednání nedopustila.11. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:12. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.14. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.15. Přiměřenost délky soudního řízení ve smyslu věty třetí § 13 odst. 1 OdpŠk je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listi