22 C 58/2025-36 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky z titulu , Anonymizováno, č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 1. 7. 2024 (dále též jen „, Anonymizováno, “). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její účet částku 30 000 Kč, která měla být žalobkyni vrácena spolu se sjednaným úrokem a poplatky ve splátkách po 4 500 Kč měsíčně. Žalovaná však nesplácela řádně a dostala se do prodlení se splátkou splatnou ke dni 15. 8. 2024. Na základě toho žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná však nic nezaplatila ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, , Anonymizováno, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tento , Anonymizováno, splatit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč, nejpozději tedy do 15. 6. 2025, a to spolu se sjednaným smluvním úrokem a poplatky. Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni z titulu , Anonymizováno, zaplatit 84 000 Kč (, Anonymizováno, ze dne , datum, ). , Anonymizováno, č. , hodnota, , Anonymizováno, bylo posouzení úvěruschopnosti žalované, v němž smluvní strany konstatovaly, jaké jsou pravidelné příjmy a výdaje žalované a její dluhové zatížení (, Anonymizováno, č. , hodnota, , Anonymizováno, o , Anonymizováno, ).5. Žalobkyně odeslala dne 2. 7. 2024 na účet žalované částku 30 000 Kč, tato částka byla na účet žalované připsána (detailem pohybu bezhotovostní platby na účtu žalované vedeném u , Anonymizováno, , Anonymizováno, .).6. Žalovaná byl opakovaně ze strany žalobkyně upomínána k úhradě dlužné splátky (, Anonymizováno, ze dne 20. 8. 2024 a ze dne 5. 9. 2024). Dne 21. 1. 2025 jí byla odeslána výzva právního zástupce z téhož dne, v níž žalobkyně oznámila žalované zesplatnění , Anonymizováno, a vyzvala ji k úhradě dluhu (, Anonymizováno, upomínkou ze dne 21. 1. 2025 včetně , Anonymizováno, lístku).7. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:9. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o , Anonymizováno, , a směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o , Anonymizováno, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“).10. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem z úvěru a dalšími poplatky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o , Anonymizováno, , Anonymizováno, .11. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalované , Anonymizováno, splácet. Žalobkyně má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel , Anonymizováno, při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Z , Anonymizováno, č. , hodnota, , Anonymizováno, vyplývá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované pouze povrchně a paušálně. Vycházela z průměrného příjmu žalovaného za poslední tři měsíce ve výši 15 606 Kč, jako reálné náklady na bydlení však zhodnotila žalovanou uváděnou částku 3 000 Kč, což neodpovídá tržním poměrům. Současně nijak nehodnotila další obvyklé výdaje žalované, ani neuvedla, v jaké výši takové obvyklé výdaje kalkuluje. Zohlednila pouze další závazky žalované, jež měla z titulu , Anonymizováno, , Anonymizováno, u jiných institucí, což by samo o sobě mělo vzbuzovat pozornost ohledně posouzení úvěruschopnosti. Bez dalšího pak žalobkyně dospěla k závěru, že měsíční finanční zůstatky žalované jsou 7 831 Kč a umožňují tak splácení dluhu. Takové posouzení úvěruschopnosti však soud považuje za neúplné.12. Další povinností poskytovatele , Anonymizováno, je uvést ve , Anonymizováno, (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.13. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 435,03 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v červenci roku 2024 činila 9,02 %. Ve smlouvě byla tedy téměř padesátinásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí , Anonymizováno, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).14. Jelikož je posuzovaná , Anonymizováno, neplatná, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 30 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu a je povinna žalobkyni toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 30 000 Kč.15. Soud přiznal žalobkyni i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť ohledně této částky je žalovaná s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení žalobkyni přiznal od 5. 2. 2025, tj. ode dne následujícího po dni, kterým uplynula lhůta splatnosti stanovená v žalované prokazatelně odeslané předžalobní upomínce.16. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 000 Kč z titulu nákladů spojených s uplatněním pohledávky za dvě zaslané upomínky podle č. l. 5.4. smlouvy, neboť s ohledem na absolutní neplatnost , Anonymizováno, je toto ujednání irelevantní. Bez ohledu na to soud konstatuje, že náklady za zaslání upomínky ve výši 500 Kč, by ani při platnosti smlouvy nepovažoval v souladu s dobrými mravy. Soud proto žalobu v rozsahu nákladů na uplatnění pohledávky ze shora popsaných důvodů výrokem II. zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení téměř zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 055 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.18. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.19. Lhůta k plnění byla v obou případech stanoven