22 C 98/2025-20 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 6. 2025 domáhal, aby soud zrušil jeho vyživovací povinnost vůči žalované, která byla naposledy stanovena rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, ve výši 2 600 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 4. 2008. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná, tedy jeho dcera, již dosáhla zletilosti a v květnu 2025 ukončila své středoškolské vzdělání úspěšným složením maturitní zkoušky. Žalovaná s žalobcem uzavřela dne 25. 6. 2025 písemnou dohodu o ukončení vyživovací povinnosti z důvodu ukončení studia žalované a zahájení pracovní činnosti. Žalovaná je tedy objektivně schopna sama se živit a odpadl důvod, pro který by měl žalobce dále plnit svou vyživovací povinnost.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí., právnická osoba, řízení z listinných důkazů a vyplynulo, že žalobce je otcem žalované a na základě rozhodnutí soudu jí byl povinen platit výživné ve výši 2 600 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 4. 2008 (rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, pod č. j. , Anonymizováno, ). Žalobce s žalovanou spolu dne 25. 6. 2025 uzavřeli písemnou dohodu o ukončení vyživovací povinnosti od data 31. 8. 2025 (písemnou dohodou o ukončení vyživovací povinnosti ze dne 25. 6. 2025).5. Soud věc po právní stránce posoudil takto:6. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/ 2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.7. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. Doba trvání vyživovací povinnosti je dána zásadně stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany svých rodičů. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá tak dlouho, dokud děti nejsou samy schopny se živit, tedy nejsou schopny samostatně uspokojovat všechny své potřeby. Trvání vyživovací povinnosti není limitováno dosažením zletilosti dítěte (což má význam z hlediska procesního), ani dovršením 26 let dítěte (dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Dítě může nabýt schopnosti samostatně se živit i před dovršením 18 let, např. jestliže po absolvování učebního poměru najde odpovídající pracovní uplatnění anebo uzavře manželství a vznikne vyživovací povinnost mezi manžely. Ve věci zániku vyživovací povinnosti není nutné zahájit soudní řízení a vydat rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti, neboť ta zaniká ex lege (ze zákona). Nicméně je-li mezi stranami sporné, zda vyživovací povinnost zanikla, a ke kterému dni, pak nezbude než se na soud obrátit. Rozsudek má deklaratorní charakter.9. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zrušil jeho vyživovací povinnost vůči žalované, která dosáhla zletilosti a jíž hradil výživné ve výši 2 600 Kč měsíčně. Žalovaná nabyla zletilosti dne 18. 8. 2022, studium ukončila v , Anonymizováno, 2025 a dne 25. 6. 2025 spolu s žalobcem uzavřela dohodu o ukončení vyživovací povinnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná od 1. 9. 2025 již není odkázána na výživu žalobce, soud žalobě vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku určil, že vyživovací povinnost žalobce k žalované se ruší s účinností od 1. 9. 2025. Spotřebované výživné se nevrací.10. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalobce náhradu nákladů řízení výslovně nepožadoval.