15 C 308/2025-35 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, . Uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“) na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat bezhotovostně úvěr prostřednictvím kreditní karty, s možností zvýšení úvěrového rámce až na , částka, . Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr tak, aby pravidelné měsíční splátky činily alespoň 4 % aktuální dlužné částky. Součástí splátek byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a další poplatky a sankce. Takto žalovaný čerpal prostředky v celkové výši , částka, uhradil celkem , částka, . Jelikož však žalovaný nesplácel řádně dohodnutým způsobem, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k jednorázovému splacení celého zbývajícího úvěru včetně sankcí a poplatků. Celkem žalobkyně evidovala pohledávku za žalovaným , částka, na jistině úvěru, , částka, na nákladech za vymáhání a , částka, na smluvních pokutách. Žalovaný však nezaplatil a neučinil tak ani na předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:4. Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až , částka, , který byl žalovaný oprávněn čerpat bezhotovostně na účet. Takto žalovaný čerpal v průběhu trvání závazku celkem , částka, a na splátkách uhradil celkem , částka, (smlouvou o úvěru, výpisem čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet sjednané úroky ve výši 26,28 % měsíčně, a to vždy minimálně 4 % z dlužné částky. Předpokládaná roční procentní sazba nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána ve výši 34,73 %. Samotná smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, s tím, že jistinu úvěru splatí žalovaný nejpozději při ukončení smlouvy. Dluh se měl stát splatným okamžitě mimo jiné v případě, že žalovaný neuhradí 2 a více splátek, či je v prodlení s úhradou delší než 3 měsíce (úvěrovými podmínkami). Pro případ prodlení žalovaného se splacením jakékoliv části úvěru (úroků či jistiny) si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši , částka, (smlouvou o úvěru). Dále byly podle sazebníku, který byl nedílnou součástí smlouvy, sjednány poplatky spojené s uplatněním pohledávky (úvěrovými podmínkami). Žalovaný nesplácel řádně a včas, proto mu žalobkyně dopisem ze dne , datum, , který mu odeslala , datum, , oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru (oznámením o zesplatnění úvěru a podacím archem). Žalovaný však nic neuhradil a proto ho žalobkyně vyzvala ještě předžalobní výzvou (předžalobní výzvou a potvrzením o odeslání).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla možnost čerpat úvěr až do úvěrového rámce , částka, . Žalovaný se zavázal splácet pravidelně měsíčně úroky z úvěru a jistinu minimálně ve výši 4 % z dlužné částky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.13. Podle soudu lze uzavřít, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně doložila, jakým způsobem před uzavřením smlouvy. Zjistila, že žalovaný měl pravidelné příjmy ze zaměstnání, vlastní bydlení, je ženatý a má dvě děti. Příjmy celé domácnosti byly , částka, s tím, že náklady celé domácnosti kalkulovala částkou , částka, . Co se závazků žalovaného týče, z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI vyplývá, že žalovaný v rozhodné době splácel úvěry u jiné společnosti, jeho chování však nebylo vyhodnoceno jako rizikové. V dané věci je dále rozhodné, že při sjednaném úvěrovém rámci se žalovaný zavázal splácet měsíčně částku , částka, , což žalovaný plnil po dlouhou dobu odpovídající 7,5 rokům, kdy z úvěrového rámce prostředky čerpal a rovněž splácel. Úvěrový rámec navíc nečerpal najednou, ale postupně a stejným způsobem jej i splácel. K žalobkyní předložené metodice hodnocení úvěruschopnosti klientů soud uvádí, že se obecně kriticky staví k modelům pro výpočty úvěruschopnosti, zejména výdajů, nicméně v dané věci žalobkyně prokázala, že postup na základě modelu nebyl jediným kritériem a poměry žalovaného posuzovala individuálně.14. Soud neshledal důvod neplatnosti úvěrové smlouvy ani pro nepřiměřenou úrokovou sazbu, jež by byla v rozporu s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba a RPSN odpovídala zhruba trojnásobku obvyklé úrokové míry peněžních ústavů v daném čase, neboť z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2017 9,5 %. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná úroková sazba je tedy sice hraniční, ale ještě vyhovující.15. S ohledem na shora uvedené proto soud dospěl k závěru, že zde není žádný důvod neplatnosti