17 C 78/2025-69 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobci se domáhali vůči žalované ochrany osobnosti s odůvodněním, že do jejich osobnostních práv, zejména do práva na soukromí čest a důstojnost mělo být zasaženo následujícími články uvedenými v periodikách vydávaných žalovanou: , jméno FO, Žalobci se v rámci žaloby domáhali odstranění článků ze serveru , Anonymizováno, (v tomto rozsahu bylo řízení usnesením č.j. , Anonymizováno, ze dne 18.3.2026 zastaveno pro zpětvzetí, neboť žalovaná články odstranila), a dále se domáhali peněžního zadostiučinění ve výši 300 000 Kč pro každého z žalobců.2. Žalovaná nárok žalobců neuznávala, sporovala, že by došlo k neoprávněnému zásahu do jejich práv a požadovanou výši peněžního zadostiučinění považovala za nepřiměřenou.3. V průběhu řízení účastníci shodně navrhli, aby soud schválil smír ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto usnesení.4. Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.5. Z citovaných ustanovení vyplývá, že nelze schválit smír ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby smír byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).6. V posuzované věci se žalobci domáhají zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 81 a § 82 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Předmětem tohoto řízení jsou subjektivní práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat. Rozhoduje se o nich ve sporném řízení, ve kterém účastníci mohou uzavřít smír. Soud proto účastníky navržený smír schválil.7. Součástí smíru je ujednání účastníků o nákladech řízení, a proto o nich soud zvlášť nerozhodoval.8. O vrácení poměrné části soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.