21 C 378/2025-16 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá po žalované straně zaplacení 13 270 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovanou stranou , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované straně úvěr ve výši 29 167 Kč, který se žalovaná strana zavázala splatit do dne , datum, . Žalovaná strana zaplatila 15 897 Kč. Pohledávka byla postoupena na společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvou o postoupení pohledávek dne , datum, a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se domáhá zaplacení zůstatku jistiny 13 270 Kč. Žalovaná strana dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.3. Strany na základě výzvy soudu souhlasily, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V řízení učinil soud na základě listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.1/ Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou stranou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalované straně 29 167 Kč (smlouvou o úvěru a potvrzeními o provedených platbách). Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala, že úvěr bude splácet v 24měsíčních splátkách, a to nejpozději do , datum, . Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 4658,78 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 % ročně (smlouvou o úvěru).2/ Žalovaná strana nesplácela řádně, právní předchůdkyně žalobkyně proto zaslala žalované straně dne , datum, zprávu, v níž ji vyzvala k zaplacení dlužné částky bezodkladně (zprávou ze dne , datum, ). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou stranou na společnost , právnická osoba, ., dne , datum, a společnost , právnická osoba, ., pohledávku dále postoupila na žalobkyni dne , datum, , žalovaná strana byla před podáním žaloby vyzvána ještě právním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, se seznamem postoupených pohledávek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, s podacím lístkem ze dne , datum, ).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná strana soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně částku 29 167 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splatit v 24měsíčních splátkách, a to nejpozději do , datum, , a to včetně úroku z úvěru ve výši 457,50 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.11. Podle soudu nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované strany, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti neuvedla žádná tvrzení a nepředložila žádné důkazy. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované. I kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.12. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 4658,78 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v květnu 2022 9,10 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 500násobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana dle tvrzení žalobkyně z čerpané jistiny úvěru zaplatila částku 15 897 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 13 270 Kč, což je částka, jež byla žalované straně uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované strany (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou stranu. V případě nečinnosti žalované strany určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).14. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).15. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 662,50 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 32,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 270 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a)